Vdovec Josef Bartoš se v roce 1835 oženil s Viktorií Vrlovou, dcerou kováře ve Zlíně. V tomto manželství se narodil právě František. Prostředí lidových zvyků, slavností a všudypřítomná lidová slovesnost pak ovlivnily jeho celý život. Bartošovou sběratelskou zásluhou se nám dochovala většina krásných moravských lidových písní, považovaných dnes za základ písňového fondu.Do školy začal František Bartoš chodit ve Zlíně. Rodiče nepředpokládali, že by jejich syn šel dále studovat, ale na přímluvu strýce Františka Vrly šel František studovat na německou školu v Olomouci. Později pokračoval ve studiu na německém gymnáziu v Olomouci a to v letech 1852–1860. Při gymnaziálních studií v Olomouci ho velmi ovlivnil zanícený vlastenec, profesor dějepisu. I díky němu odešel Bartoš později studovat do Vídně na univerzitu klasickou filologii a posléze i češtinu. Společně s ostatními studenty z Moravy se podílel na činnosti vlasteneckého kroužku Morava propagujícího mimo jiné i historickou svébytnost Moravy a spojení všech slovanských národů Evropy.

Po studiích se Bartoš vrátil na rodnou Moravu a začal pracovat na různých místech jako středoškolský profesor. Učil převážně latinu, řečtinu, němčinu a dějepis. Pracoval ve Strážnici, Olomouci, Těšíně, až nakonec zakotvil v Brně na 2. českém gymnáziu, kde se stal v roce 1888 ředitelem. Zde zůstal až do roku 1898. Poté odešel na odpočinek.

Práce v terénu

Na svých cestách po Moravě navštěvoval sedláky, všímal si a sbíral zvláštnosti jazyka v jednotlivých oblastech. Pozoroval také zvyky a obyčeje moravského lidu, kdy své poznatky shromáždil například v díle Moravský lid (1892). Zajímaly ho lidové písně, pohádky, pověsti, básně a říkanky. V letech 1883–1884 měl studijní volno a chodil od vesnice k vesnici a shromažďoval materiál pro své knihy.

František Bartoš sbíral studijní materiál i v okolí Blanska a Letovic. Své folkloristické poznatky pak publikoval v Časopise Matice moravské (kde byl i redaktorem), Listech filologických a pedagogických a Osvětě. Vydal celou řadu odborných publikací, například Anthologii z národních písní československých, vydanou v roce 1873. Písně vydával v několika antologiích a ke čtvrté sbírce písní (1900–1901), ve které jich nashromáždil na 2057 napsal předmluvu dokonce sám Leoš Janáček.

František Bartoš se důkladně zabýval otázkou nářečí a na toto téma napsal také řadu pojednání. Soustavný popis moravských nářečí podal v základních dílech Dialektologie moravská (I. díl 1886; II. díl 1895) a Dialektický slovník moravský (1906). Velký smysl viděl František Bartoš ve vydávání učebnic Mnoho svých děl psal pod pseudonymy František Zapletal a Jan Vesnický. V roce 1890 byl jmenován řádným členem České akademie a v roce 1898 byl vyznamenán rytířským křížem Františka Josefa I. Jeho rozsáhlá literární činnost zasáhla do oblasti pedagogické, národopisné a filologické.

Podpora studentů

František Bartoš zemřel v roce 1906 ve své rodné vesnici. Po celý život zůstal svobodný a ze svých prostředků podporoval řadu institucí i nemajetných studentů. Svou literární pozůstalost odkázal Vesně a Matici školské.

PAVLÍNA LESOVÁ
Autorka pracuje v Muzeu Blansko