Většina její početné židovské rodiny z Boskovic se nevrátila z koncentračních táborů. Hrůzy holocaustu za druhé světové války přežil jen dědeček a maminka. „Pro mě je pokládání Kamenů zmizelých cesta, jak se s touto tragédií osobně vyrovnat,“ říká žena, která pracuje ve zdravotnictví a bydlí v Brně.

Připomínáním osudů obětí nacistické mašinérie se zároveň snaží změnit současný společenský postoj k minulosti. „Dnešní generace už zapomíná, co se, ne zas tak dávno, v blízkosti jejich domovů odehrálo. Konkrétně v Boskovicích nacisté vysídlili celou židovskou čtvrť. Z koncentračních táborů se vrátil jen zlomek lidí. Pak čte člověk na sociální síti v době nouzového stavu komentáře mladých lidí, že nošení roušek je jako koncentrák. Přitom nevědí, o čem mluví. Jsou nepopsaný list,“ vysvětluje pokládku Kamenů zmizelých Blanka Dvořáčková.

Věděla, že její rodina má židovské kořeny. O tragických osudech příbuzných však toho příliš nevěděla. „Dlouho jsem měla doma uložené album se starými fotografiemi. Neměla ale jsem odvahu v něm listovat. Tragické osudy mých příbuzných jsem přesně neznala. U nás v rodině se o tom prostě nemluvilo. Měla jsem jen kusé informace, že se nevrátili z koncentračních táborů,“ vzpomíná.

Až později se k potřebným datům a dokumentům dostala a rozhodla se památku tragicky zesnulých příbuzných z židovské rodiny Grünwaldů z Boskovic uctít. A také dalších deportovaných Židů. Nyní ve druhém největším městě na Blanensku připravuje pokládku dalších pěti Kamenů zmizelých. V tamní židovské čtvrti by měly být zasazeny ještě letos na podzim. Lidé mohou její snahu podpořit ve veřejné sbírce. „Kameny připomenou pětici židovských boskovických dětí, které se nevrátily z koncentračních táborů. Jejich fotografie a příběhy chci vystavit v místní základní škole. Chtěla bych, aby se pokládky kamenů zúčastnili i boskovičtí školáci a stali se jejich patrony,“ uzavírá Blanka Dvořáčková.