Do malebného údolí tak jezdí už bezmála šedesát let. „Rybařil jsem a chytal hlavně pstruhy, takže jsem chtěl chatu někde u řeky. Údolí Svitavy je nádherné. Mám tu zahrádku, chodím na houby, rybařím a když je sníh, tak vyrazím i na běžky,“ usmívá se sedmaosmdesátiletý Novák.

Z nedalekého Adamova jezdí na chatu prakticky každý den. I v zimě. Když ji začal s manželkou stavět, daly se ostatní chaty spočítat na prstech jedné ruky. To se však brzy změnilo a po vyhlášení rekreační oblasti jich v údolí nyní stojí už desítky. „Jezdí sem hlavně lidé z nedalekého Brna a okolí. Za klidem a krásnou přírodou. Řada z nich se tu usadila natrvalo. Je to pro ně asi ekonomičtější bydlení než ve velkém městě. Odhaduji, že celoročně obydlených chat může být v údolí tak pětina,“ dodává chatař.

O nemovitosti je v této lokalitě podle něj velký zájem a jejich ceny jdou nahoru. „Asi jako všude teď. Navíc kvůli epidemii koronaviru se spousta lidí stěhuje do přírody. Koupí chatu, kam se nastěhují a byt ve městě třeba pronajmou. Má to svoje výhody,“ říká Novák.

Toho nyní čeká hodně práce na zahradě. Musí odklidit záplavu listí. A také bahno a naplaveniny, které přinesla nedávná povodeň na Svitavě. Největší radost má, když za ním na návštěvu přijedou vnoučata a pravnoučata. „Na boudu sem jezdí už čtvrtá generace. Vždycky pookřeji, když mladí přijedou se svými dětmi. Jezdí na kajaku, chytají ryby a hrají tenis. Pak opékáme u ohně buřty a je to paráda,“ uzavírá důchodce.