Veronika navštěvuje základní uměleckou školu od druhé třídy. „Tehdy jsem ještě na pobočce v Rájci-Jestřebí začala se zobcovou flétnou, ale od přechodu do Blanska dávám přednost flétně příčné, u učitele Martina Sobola. Má více klapek a rozezní ji trochu jiné hmaty, celkově je složitější. Ale mám ji ráda. Doma navíc trávím dost času hrou na klavír," popisuje svůj vztah k nejoblíbenějším hudebním nástrojům dívka.

Cvičení nepřehání

Zkoušením příliš času netráví. „Na flétnu hraji přibližně hodinu denně. Zjistila jsem, že je to hraniční doba, kdy se dokážu pravidelně soustředit. A je lepší cvičit kratší dobu, ale o to intenzivněji. Každopádně je co zlepšovat. Chyb dělám pořád dost, takže se jich snažím postupně co nejvíce vychytat a ze svého projevu odstranit," přibližuje svůj recept hráčka, která považuje klasickou hudbu za základ, ale poslechne si i pop.

Když se snaží svou hru vypilovat, inspiruje se u zkušenějších kolegů. „Jakmile se učím nějakou novou skladbu, často si ji nejprve několikrát poslechnu na internetu v provedení celého orchestru. Pečlivě sleduji postupy, které volí právě flétnisté, třeba jejich frázování mě hodně ovlivňuje," rozvádí dál Veronika.

Od takového postupu se odvíjí i její náhled na muzikanty, které považuje za svůj vzor. „Je to tudíž hodně proměnlivé. Vzhlížím vždycky k tomu flétnistovi, jehož výkon studuji. Ale obecně můžu zmínit třeba Iana Andersona z rockové kapely Jethro Tull. Pan Sobol měl dokonce tu čest si s ním osobně zahrát, takže mi pak předal poznatky, které od něj pochytil," říká Veronika.

Ráda má však i nástroje, které zatím neovládá. „Alespoň na základní úrovni se dá naučit hra na všechny hudební nástroje. Mám moc ráda způsob, jakým komponoval skladby pro varhany Johann Sebastian Bach. I když zrovna jeho dílo je velmi náročné. Líbí se mi harfa, ale zrovna na tu bych si asi hrát netroufla," přiznává skromně dívka z Rájce-Jestřebí.

Veroničino nadání dokládá pravidelné koncertování jak s tanečním i jazzovým kvartetem, tak úspěch v jedné krajské soutěži. „Skončila jsem na třetím místě, což beru vzhledem ke konkurenci jako velký úspěch. A s kolegy z jazzového kvarteta nás v dubnu čeká stejná soutěž jako tým. Rozhodli jsme se tak uctít památku našeho zesnulého učitele Rumena Jančeva, který toto seskupení založil. Rádi bychom samozřejmě postoupili dál, ale hlavně si to vystoupení chceme užít," zdůrazňuje Veronika, která letos oslaví sedmnácté narozeniny.

Práce nad hudbou

Kromě blanenské základní umělecké školy studuje na gymnáziu v rodném Rájci-
-Jestřebí. Baví ji humanitně zaměřené předměty, naopak třeba hodiny zeměpisu nepatří mezi její oblíbené. „V Blansku zakončím studium absolventským koncertem. Absolutorium mi může otevřít některé dveře při dalším studiu. To však nejspíš nezaměřím na hudbu. Mám obavy, že by se mi zprotivila. Raději bych například pracovala s dětmi," vypráví nadaná flétnistka.

Veronika nepatří mezi lidi, kteří tráví hodně času u televize. „I já mám samozřejmě své oblíbené pořady. Ale daleko raději jsem, když je venku hezky a já můžu vyrazit někam do přírody. Chodím i do skautu, se kterým jezdím na tábory," naznačuje svůj druhý největší koníček.

Pochází z velmi muzikální rodiny. „Můj bratr uspěl v několika hudebních soutěžích. A na různé nástroje hrají i další členové rodiny. Vlastně jsem ani neměla moc šancí, abych se v životě věnovala něčemu úplně jinému," usmívá se dívka, která se svými kolegy koncertuje převážně na Blanensku.