Touha malovat rostliny, především květiny, trávy, stonky a stébla byla dána Evě Juračkové-Molkové do vínku v rodném Valašsku. Vyučená aranžérka ve Frýdku–Místku maturovala v roce 1984 v oboru Reklama-propagace na výtvarné škole. Zabývala se studiem stylizací, ornamentem, dekorem, výtvarnou zkratkou i znakem.
Pedagogické vzdělání si rozšířila v roce 1988 na Masarykově univerzitě v Brně a později studiem Národního institutu pro další vzdělávání v Brně obor učitel ZUŠ. Dvacátým rokem pracuje jako učitelka výtvarných oborů na Základní umělecké škole v Blansku.
V rukou Evy Juračkové znovu ožívají květiny. Dokonalé ovládnutí techniky, téměř herbářové, je její výhradní doménou. Není u ní cílem, ale prostředkem. Jako tkví v letokruzích paměť stromu, tak se v tvorbě Evy Juračkové zrcadlí její životní osudy, její lásky, touhy a bolesti, doba i prostředí a samozřejmě také vlivy výtvarné. Inspirativní výtvarná cesta Juračkové byla snad započata knihou Květiny od Josefa Mánesa. Postupně začal vznikat její kreslený herbář. V cyklech a ročních obdobích (Macešky, Tulipány, Blatouchy, Fialky…).
Citlivá linka
Obrazy jsou jasně zřetelné, čitelné a srozumitelné. Nehledáte za nimi intriky,výmluvy, náhražky či abstrakci. Hýří přiměřeností barevné krásy květin volně rostoucích v přírodě či zahrádkách našich babiček (Pivoně, Jiřiny). Juračková ví hodně o květinách a nebojí se nám to říct. Formou perokresby, akvarelu či pastelu. Kresby jsou dány přesnou, citlivou linkou, kompozice se řídí přesným řádem a časem, tak jako v přírodě. Z nevadnoucí krásy květin září optimismus, naděje, prostá krása a křehkost.
V posledním období se zabývá také novou tvorbou – fotografií. Mimo to se věnuje malování na hedvábí a textilní tvorbě.
Výstavy: Galerie Jamborův dům Tišnov, Galerie Ve Věži Blansko, Výstavní síň Městské knihovny Blansko, Muzeum Blansko, Muzeum Boskovice, Městské informační centrum Kunštát, Městská knihovna Lysice, Městská knihovna Rájec
PAVEL SVOBODA (autor je galerista)
