Přírodovědnému muzeu šéfuje Tereza Tesařová. „Vznikli jsme jako šestý Dům přírody v České republice. Měl být výchozím bodem pro návštěvníky, kde se dozvědí o ekologii a místní fauně a flóře,“ vysvětluje účel stavby Tesařová.

Dům přírody v Moravském krasu
• Dům přírody vznikl před třemi lety jako výchozí bod pro návštěvníky Moravského krasu.
• Nabízí interaktivní expozice o místní přírodě a ekologii.
• Stavba stála pětaosmdesát milionů korun. Téměř třiasedmdesát z nich zaplatila Evropská unie.
• Dům ročně navštíví přes čtyřicet tisíc návštěvníků.

Dům navštěvují jednotlivci i skupiny. „Máme 19 programů od netopýrů po třeba sucho, které jsme přidali nově. Například program Skrytá krása kamenů nabízí možnost si vybrousit vlastní vápenec a při programu Tisíc chutí Moravského krasu si mohou návštěvníci vyzkoušet práci regionálních výrobců a okusit jejich produkci,“ představuje nabídku ředitelka Tesařová.

Muzeum ročně navštíví přes čtyřicet tisíc lidí. „Mimo sezonu jezdí například Poláci, Němci nebo Rusové. Expozici máme také třeba v angličtině, programy v němčině,“ říká Tesařová.

V přízemí domu si návštěvníci mohou prohlédnout výstavu především o místních živočiších. Řada exponátů je interaktivní, využívají například dotykové obrazovky. Na delší čas se hlavně děti mohou zabavit v prvním patře. Najdou tam totiž například kino nebo model pece na železo. „Moravský kras byl dřív významným nalezištěm. Kvůli železu zde byly v minulosti dvě třetiny míst vykácených,“ připomíná historii oblasti Tesařová.

Stavba Domu přírody stála pětaosmdesát milionů korun, ze kterých téměř třiasedmdesát zaplatila Evropská unie. Přínos dotací pro podobné projekty je podle ekonoma a ředitele Institutu veřejné správy Filipa Hrůzy klíčový. „Bez nich by pravděpodobně taková místa nevznikla,“ hodnotí.

Filip Hrůza.Ředitel Institutu pro veřejnou správu a ekonom Filip Hrůza: Nevyčerpané dotace jsou ušlá příležitost.

V kraji jsou jako projekty podpořené z evropských dotací dobře známé CEITEC, Kaprálův mlýn nebo třeba Archeopark Pavlov. Vznikly by podle vašeho názoru i bez dotací?

Některé určitě ne. Jsou to obrovské investice. Teoreticky by vzniknout samozřejmě mohly, ale ty peníze by pak chyběly někde jinde. Většina subjektů, která chystá takovéto projekty, si to nemůže bohužel ze svých peněz sama dovolit, proto žádá o podporu. Musí se ale samozřejmě i postarat o to, že zvládnou zaplatit provoz, ten už dotace obvykle nepokrývá.
Říká se, že jsme právě v posledním období, kdy můžeme z Unie získat více peněz, než do ní odvedeme. Jak myslíte, že to s dotacemi bude vypadat poté?
Ministerstvo pro místní rozvoj si udělalo analýzu, podle které v posledních letech nahrazujeme evropskými penězi vlastní výdaje na investice. Je otázka, jestli tyto peníze zvládneme nahradit. Musíme se tak soustředit na vyčerpání zdrojů, které máme k dispozici. Co nezvládneme, to bude ušlá příležitost.
Je už definitivně pryč období projektů typu „rozhledna v údolí“?
V každém období bude nějaké procento projektů s nízkou přidanou hodnotou nebo prostě špatných. Je to jako na národní úrovni, kdy také máte nějaké procento kriminality, nedoplatků na dani a dalších prohřešků. Je těžké hodnotit, co je špatný projekt. I ta rozhledna nebo golfové hřiště jsou peníze, které už „nikdo neukradne“ – peníze se utratily a protekly ekonomikou. Sice to nemá tak vysokou přidanou hodnotu, ale investovalo se to tady a přispělo to k HDP. Horší jsou spíš případy, kdy peníze úplně zmizí a nic z toho nevznikne. Ty jsou nejhorší.
Spíše je škoda, že máme hodně rozvětvený systém dotací a že se všechny nastavují zvrchu. Navíc jednotlivé oblasti nejsou mezi sebou koordinované a proto někdy dotační programy neodpovídají tomu, co je dole opravdu potřeba. Třeba cyklostezky – ty dříve byly hojně dotované a jsou dodnes, jenže sami starostové říkají – my už je nepotřebujeme, teď potřebujeme peníze jinam. Ale rozvržení dotací se nedá měnit ze dne na den.