Spolu s partou okolo ikony českého ultramaratonu Daniela Orálka poběží osmdesát kilometrů. Postaví se na start Caballo Blanco Ultra Marathonu.

„Běh je pro mě jedna část zmíněné výpravy. Rád bych taky více poznal indiánskou komunitu Tarahumarů a vandroval po jejich území. Vedle afrických Křováků jde o jediné doložené etnikum na světě, které ještě v minulém století dokázalo při lovu uštvat zvěř během. Tarahumarové jsou výteční běžci a dokáží urazit obrovské vzdálenosti. Vyrovnají se nejlepším ultramaratoncům na světě. Běžný maraton je ale pro ně sprint, proto také nikdy neuspěli na vrcholných sportovních akcích, kde startovali za Mexiko,“ říká Daněk, které už má za sebou řadu expedic za přírodními národy po celém světě.

Propagátor nordic walkingu Jan Vajčner ze Znojma zdolal pomyslný Everest. O víkendu šlapal nonstop s holemi ke zřícenině boskovického hradu. Za pětadvacet hodin ušel 121 kilometrů a nastoupal 8 850 výškových metrů.
Janek to zvládl! S holemi zdolal boskovický Everest, podívejte se

Tarahumarové běhají v extrémních klimatických podmínkách a terénu. Na nohách přitom mají jen podomácku vyrobené sandály z ojetých pneumatik. Zmíněný závod založil v roce 2003 Američan Micah True. Od indiánů dostal jméno Caballo Blanco. Bílý kůň. Snažil se podpořit úžasné běžecké tradice kmene Tarahumara a upozornit v jakých nuzných podmínkách přežívají. Popularitu závodu pak přineslo vydání knihy Christophera McDougalla Born to Run (Zrozeni k běhu), která vyšla také v češtině a stala se světovým bestsellerem.

Ti, kteří utíkají pěšky

Daněk se společně s přáteli závodu zúčastnil již před deseti lety a s Bílým koněm se setkal. Později vydal cestopis Ti, kteří utíkají pěšky, kde popisuje kmen bájných Tarahumarů a jejich zvyky. V souboji s indiány tenkrát skončil na druhém místě český špičkový ultramaratonec Daniel Orálek z Brna. Ten se do Mexika chystá znovu.

„I když globalizace pokračuje a dávné tradice pozvolna mizí, vidím stále velmi silný příběh. Třebaže nejlepší domorodí běžci mají na nohách běžecké boty, zůstává běh jejich nedílnou součástí života. Zmíněný závod se snaží stále upozornit na špatné životní podmínky indiánů. Díky němu se daří zajistit pro jejich děti školní pomůcky nebo potraviny. Za každý uběhnutý úsek dostávají indiánští běžci kukuřici nebo mouku,“ vysvětluje blanenský dobrodruh, který sám používá indiánské jméno Valící se Medvěd.

Zchátralý areál bývalé léčebny dlouhodobě nemocných v katastru Bílovic nad Svitavou změní majitele. V aukci ho už loni od státu vydražila brněnská společnost DGHPV za 10,5 milionu korun. K převodu dojde v nejbližší době.
Bývalá léčebna u Svitavy: nový majitel jedná s univerzitou o pronájmu pozemků

Po vydání knihy Born to Run se ale podle Daňka další expanze zahraničních běžců nekonala. Nyní jich stále startují jen desítky. Potěšující ale je, že místních indiánů vybíhají naopak stovky, protože si mohou přilepšit. „Tarahumarové byli po celé generace utlačovaní. Španěly, Apači a nyní je zotročují drogové kartely,“ říká sportovec.

Dokončit za světla

V závodě si žádné velké ambice vzhledem k věku nedělá. V době startu mu bude čerstvě šedesát. Velkým úspěchem pro něj bude dostat se do cíle. „Hlavně, aby mě pořadatelé pustili do posledního úseku. Musí mít jistotu, že závod dokončím ještě za světla. Jak se mi podaří dostat do této části trati, už to prostě doběhnu,“ dodává s úsměvem Daněk.

A kde že vlastně výprava z jihu Moravy poběží? Přes Barranca del Cobre, Měděný kaňon. Jedná se o soustavu šesti mohutných kaňonů v pohoří Sierra Madre Occidental v jihozápadní části státu Chihuahua v severozápadním Mexiku.

Kaňony v minulosti vyhloubilo několik řek, které odvodňují západní část pohoří Sierra Tarahumara. Všechny se vlévají do Río Fuerte a ta ústí do Kalifornského zálivu. „Měděný kaňon je rozsáhlejší než známější Grand Canyon v Arizoně. Padá do hloubky bezmála dvou kilometrů. Pro běh jsou to úžasné kulisy. Ale zároveň je to velmi nehostinná krajina,“ uzavírá povídání cestovatel a běžec.