Na vině je podle něj hlavně systém hospodaření na polích. Po rozsáhlých úpravách tam před desítkami let zmizely remízky a drobnější pole s pestřejší skladbou plodin. Ty postupně nahradily obří lány obilí, kukuřice a řepky. Dílo zkázy pak dokonala meliorace a chemické postřiky.

Situace v zemědělství se sice postupně mění k lepšímu, ale drobné zvěře je na Blanensku stále velmi málo. „Drobná zvěř nemigruje tak jako třeba srnčí nebo daňci. Kde se takový zajíc narodí, tak tam i dožije. Když je to lán kukuřice, která se pak sklidí, nemá co žrát. Neroste tam ani tráva ani plevel,“ dodal myslivec.

Mysliveckou sezonu letos ovlivnila podle něj také epidemie koronaviru. Společné lovy jsou sice stále povolené, ale bez slavnostního zakončení a poslední leče. „V podstatě je to jen nástup, lov, výřad a rozchod. Spousta spolků tak proto společné lovy ruší a zvěř se loví individuálně,“ poznamenal Zelený.

Do hospodaření spolků podle něj na Blanensku citelně zasáhla i kůrovcová kalamita. V krajině přibylo velké množství rozsáhlých mýtin, které nejsou osazené novými stromky. Zato zarůstají nálety, houštinami a trávou. „Jsou to obrovské plochy, které jsou v podstatě neprůchozí. Zvěř tam má ideální podmínky pro život, ale na druhou stranu se z těchto míst nedá odlovit, což je problém,“ uzavřel Zelený.