Stavba kostelíka začala v roce 1601. Dokončený byl až o čtyřicet let později. Obec totiž vymřela na morovou epidemii. Kostel je vystavěný v architektonickém slohu rusínské gotiky horního Potisí a je nejstarší svého typu na našem území.

Asi po patnácti letech od postavení přešel kostelík ze správy pravoslavné církve pod správu církve řecko-katolické. Té sloužil až do dvacátých let minulého století. „V té době si obyvatelé Nižního Seliště postavili nový zděný kostel. Starý dřevěný byl odsvěcen, zůstal nevyužívaný a chátral. Díky tomu, že část Podkarpatské Rusi patřila na základě Trianonské smlouvy Československu, vybral Státní památkový úřad několik takto chátrajících kostelíků a pro jejich záchranu navrhl odkoupení a převezení do České republiky," uvedl k historii památky blanenský husitský farář Martin Kopecký.

Původně měl být kostelík exponátem na Výstavě soudobé kultury v Brně. „Měl stát na brněnském výstavišti při jeho otevření v roce 1928 jako ukázka práce ukrajinských stavebních mistrů. Kulturní rada Státního památkového úřadu ale nakonec rozhodla, že by po skončení výstavy nebyl na výstavišti vhodný. Římskokatolická církev v Brně nabídla stavbu církvi československé v Blansku, která ji v roce 1935 přijala," popsal putování kostelíka do Blanska průvodce Josef Řádek.Interiér dřevěného kostelíka v Blansku.

Zástupci rady starších z Blanska odjeli v říjnu 1935 do Nižního Seliště jednat o převozu. „S tamním zástupcem katolické církve a stavebním mistrem Michalem Salejčukem dohodli změření, očíslování jednotlivých součástí kostela, jeho rozebrání a způsob převozu do Blanska. Další rok se pak v Blansku postavila kamenná podezdívka, kterou kostel na Ukrajině neměl, a v září se začal přepravovat. Nejprve na selských povozech tažených koňmi dvacet kilometrů do města Chustu na rumunských hranicích a odtud železnicí na třinácti vagonech do Blanska," přiblížil složitou přepravu památky Řádek.

V Blansku ho mistr Salejčuk se šesti ukrajinskými dělníky za tři měsíce znovu sestavil do dnešní podoby. Ale jak se říká, i mistr tesař se utne. „Mistr Salejčuk změřil kostelík a rozměry poslal do Blanska, aby se mohla včas postavit podezdívka. Po příjezdu do Blanska v září 1936 zjistil, že se uťal v délce kostela o necelé čtyři metry. Ovšem na místě to suverénně vyřešil, z místních zdrojů materiál doplnil a my máme kostelík delší. Vejde se nám do něj více lidí a díky podezdívce je i vyšší. Původní vchod byl totiž jen necelý metr a půl vysoký, jak je dosud vidět na původních dveřích," dodal Řádek.

V květnu roku 1937 byl kostel slavnostně otevřen olomouckým biskupem Rostislavem Stejskalem.

Vnitřní výzdoba se blíží původní výzdobě pravoslavného kostela. Po roce 1945 jej bylo potřeba opravit po válečných náletech. „Od roku 2001 do roku 2014 procházel nepřetržitými opravami interiéru i exteriéru a restaurovaly se ikony. Došlo také na výměnu celého venkovního opláštění. V roce 2013 dostal kostelík tři nové zvony na věž a minulý rok nové elektronické varhany. V současné době je v nejlepším stavu od svého znovupostavení v Blansku," popsal největší opravy památky Řádek.

Blanenský kostelík je jedním ze šesti, které byly takto zachráněny. Další jsou v Dobříkově u Vysokého Mýta, v Kunčicích pod Ondřejníkem, v Nové Pace, v Hradci Králové a v Kinského zahradě v Praze.

KLÁRA GROMSZKÁ