Kachlová kamna příjemně hřejí. Na stole stojí hrnky s kávou, pod plastovým poklopem je talíř s buchtami a palačinkami. Několik nádob se bělá husím peřím, které šikovné ruce právě derou. Pětice žen sedí v místnosti někdejšího hospodářství, kde pracovali předkové Aloise Drtila.

Důchodkyně, které ze Šebrova-Kateřiny pocházejí, derou ve čtvrtek dopoledne ostošest. Vzpomínají na dobu, kdy jako děti před desítkami let při této kdysi běžné činnosti pozorovaly maminky a babičky.

„Jako malí jsme chodívali drát peří tady v Šebrově třeba k Antonínům. Bylo tam půl dědiny. Rodiče mě brali s sebou, vždycky jsme dostali něco dobrého. V jiné rodině zase pan Závodník četl a vyprávěl příběhy. To vždycky nikdo ani nedutal. A pak se šlo drát zase dál do jiné rodiny,“ usmívá se dvaadevadesátiletá Božena Hradilová.

S kamarádkami zpracovávají peří, které Alois Drtil použije na výrobu peřin a polštářů pro svou dceru. Zhruba za tři týdny musí ženy nadrat několik kilo prachového husího peří.

Podle Hany Brezovské se jedná o velmi těžkou práci, i když to na první pohled moc nevypadá. Nejtěžší je podle ní drát peří z husích křídel. Tam bývá totiž nejpevnější.

„Včera jsem myslela, že mi z toho draní už upadnou ruce. Dřív to ale byla naprosto běžná práce. V zimě se dralo dlouhé hodiny. Peří bylo velmi potřebné. Každá správná máma měla tehdy pro své děti do výbavy peřiny. To není jak dnes, kdy se spousta věcí kupuje na internetu,“ vrací se do vzpomínek jedna z žen.

close Buchty, historky, písničky a panák slivovice! V Šebrově derou peří jako za starých časů. info Zdroj: Deník/Jan Charvát zoom_in Buchty, historky, písničky a panák slivovice! V Šebrově derou peří jako za starých časů.

Dodává, že po zabití se husy odkrvovaly. Pro krev si pak lidé z okolí chodili s konvičkami, pečená například s bramborami byla lahůdkou. Podobně jako husí sádlo. A samotná husa?

„Jej, to byla vždycky dobrota. Nejlepší byla pomalu pečená, jen osolená a s kmínem. Žádné další koření, to je podle mě na škodu,“ říká pamětnice.

Aby se husa dala snadno oškubat, tak se přes mokrý hadr přejížděla rozpálenou žehličkou odstavenou na kamnech. Pak už šlo peří snadno dolů. A drali peří také muži? Podle šebrovských rodaček si z dětství pamatují jen jednoho strejce, který spíš ale vyprávěl, než dral.

„Ono to taky není jen tak, vykládat a ještě u toho něco dělat. Chlapi zvládnou jen jednu činnost. To není jak my, že jo, holky,“ směje se v dobré náladě Anna Tylová.

Podle její parťačky by si draní peří měli povinně vyzkoušet politici v parlamentu. „Poslala bych jim tam pár pytlů na draní. Alespoň by začali dělat něco pořádného a nevymýšleli hlouposti. To tam klidně napište,“ tvrdí rázně žena v čele stolu.

Její kamarádka Marta Machová si pamatuje, jak ve vedlejších prostorách v takzvaném vejminku žila jistá paní Pokorná, u které se dralo peří ve velkém. O zimních večerech po práci. „S dětmi jsme si hráli na peci a ženské draly peří,“ líčí vitální důchodkyně.

Fotogalerie: Buchty, historky, písničky a panák slivovice! V Šebrově derou peří jako za starých časů.

K jídlu byl chleba se sádlem, pila se melta. Pořádnou hostinu připravili domácí vždy až na závěr draní, na takzvanou doděrnou jinde zvanou i jako doderky. S koláči, buchtami nebo slavnostní pečínkou.

„K nám chodívali místní na doděrnou. Maminka měla husy, my byly čtyři holky, takže bylo na výbavu potřeba hodně peří. Když přišly babičky, tak se povídalo, televize nebyla a my děti jsme měly zábavu. Byl od nás na chvíli pokoj. Tatínek dělával rybízové víno. Krásné vzpomínky, bylo to príma,“ dodává další z žen Anna Zárubová.

Šebrovské rodačky se k draní husího peří na bývalém statku u pana Drtila sešly znovu po třinácti letech. I tehdy u toho Deník byl, jak dokládá vystřižený novinový článek vytažený spolu s fotografiemi z obálky.

close Buchty, historky, písničky a panák slivovice! V Šebrově derou peří jako za starých časů. info Zdroj: Deník/Jan Charvát zoom_in Buchty, historky, písničky a panák slivovice! V Šebrově derou peří jako za starých časů.

A o čem si dnes ženy při práci povídají? „To víte, ženské. Semeleme kde co. Recepty, vnoučata, zahrádku. Vzpomínáme také na blízké, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Ale zvesela, žít se přece musí, dokud to jde. Také si zpíváme, že jo, holky? Tak, kterou si zazpíváme,“ velí rázně Hana Brezovská.

Podle ní by se jim ale společně lépe zpívalo, kdyby byl na stole pohárek něčeho ostřejšího. Dnes ráno na ně prý hostitel zapomněl.

„Počkejte, až Lojzík přijde, tak budeme jako stávkovat. Dnes ráno na nás s panáčkem na zahřátí zapomněl. Boženka si dá taky, a už ani dnes nemusí k tomu doktorovi. Bude vyléčená natotata,“ směje se důchodkyně. O chvíli později je vše ze strany domácího napraveno a draní peří pokračuje.

VIDĚLI JSTE? Řádění řidičů v Moravském krasu. Na parkovišti u propasti Macocha driftují

Driftování s vozy na parkovišti u propasti Macocha na Blanensku ohrožuje okolní přírodu. Navíc hluk obtěžuje obyvatele okolních vesnic. | Video: Deník/Tomáš Kouřil