„Provázíme životem jak mladé handicapované lidi, tak ty, kterým je přes padesát let. Díky muzikoterapii se naučili přes čtyřicet vánočních koled,“ popsala ředitelka Domova Olga Jana Kratochvílová, jak se klienti vnořili do vánočních příběhů. Ke zpěvu se tedy přidal tanec a příběhy. Ty lidé z Domova ztvárňují už tři roky.


„Je to práce velmi náročná. Máme tu ale kreativní pracovníky a spolupracovníky, kteří tuto práci nemají jako zaměstnání. Dávají do toho srdíčko,“ pokračovala Kratochvílová a připomněla, že slovo solidarita bohužel postupně mizí ze světa.
To, že existuje v Blansku charitativní Domov Olga připomněli lidem jeho uživatelé v sobotu na náměstí Republiky. Blýskli se tam na pódiu s příběhem Narození Krista a historickou freskou Král Václav.


Podle ředitelky Kratochvílové hrají rádi. „Lidi s mentálním handicapem by měli být naším vzorem. Jsou naprosto přirození. Buď vás mají rádi, nebo ne. Buď něco předvádí rádi nebo to nepředvádí vůbec. A když to dělají rádi, pak zvládnou i ten tlak, který doprovází vystoupení na veřejnosti,“ sdělila Kratochvílová. I odvaha však někdy u lidí zdravotně postižených selže. Když měla jedna z dívek pronést do mikrofonu v rozhlase větu „jsme jiní a ne horší“ najednou to nedokázala. Text za ni dočetla asistentka.


Příběhy ztvárňuje téměř všech dvaatřicet uživatelů Domova. Své umění předvedli kromě rozhlasu a adventní akce i v dřevěném kostelíku. Na otázku, zda lidi s handicapem baví nejvíc tanec, zpěv či hraní, Kratochvílová odpověděla: „Myslím si, že je nejvíc baví to, že se mají kde setkávat. Že patří do společnosti a nejsou vyčlenění na okraji, jak to bývalo dřív.“
Když se šikovní lidé cítí dobře, zvládnou i nemožné. S herectvím zvládají vytvořit i kostýmy. Vyrábí nejrůznější věci od keramiky přes vyšívaná přáníčka po polštářky.


Postižení lidé sice neznají cenu peněz, rozdali by všechno, ale jsou talentovaní. „Mají velké nadání k lásce a to má dnes málokdo,“ míní Kratochvílová.