„Nejdřív dobrovolníci Červeného kříže obešli všechny zatopené domy na Novojičínsku. Dům od domu zvonili a ptali se lidí, jestli nepotřebují pomoc. Tak nám mohli dát typy na konkrétní lidi s konkrétním příběhem. My jsme pak chodili po dvojicích za lidmi, kteří si buď naši podporu vyžádali, nebo tam, kde jsme byli potřeba,“ vysvětlil Doležel.

V čem vlastně spočívala práce charitních pracovníků? Je rozhovor to pravé, co potřebují lidé po povodních? Mají vůbec čas povídat, když vynáší po kýblech naplavené bahno a pokouší se s vypětím sil učinit svůj dům znovu obyvatelným?

„Ti lidé zvládali situaci sami poměrně dobře, často jim stačilo pomoci jen drobnostmi, třeba koupit těhotné ženě výbavu pro miminko,“ objasnil Doležel. Podle něho všichni i přes počáteční nedůvěru přijímali pomoc krizového týmu vděčně. „Třeba muž, kterému voda zbořila půl baráku, nejdřív pochyboval, k čemu mu tam budeme. Ale nakonec se stejně rozpovídal,“ řekl Doležel.

Pomůžou i peníze na telefon

Pomoc výjezdního týmu blanenské charity byla většinou jednorázová. Rozmlouvali třeba se ženou, které povodeň zabila dva bratry. Často pomůžou i drobnosti. „Ta paní potřebovala telefonovat a neměla peníze na kredit, tak jsme jí je dali,“ dodal.

Zároveň s nimi na zatopeném Novojičínsku pomáhali psychologové a sociální pracovníci ostravského Krizového centra, vojáci, hasiči, pomocníci z Červeného kříže a z humanitární organizace ADRA. „Úkolem krizových pracovníků, kteří přijedou na místo neštěstí, je snažit se lidi nějak zorientovat, pomoci jim naplánovat kroky a určit priority. Nejdůležitější je předat kontakty, kam se dál obrátit pro psychickou i materiální podporu,“ vysvětlil podstatu svojí práce Doležel.

Jaká je práce pracovníka krizové pomoci, když neřádí velká voda? Nejčastěji zasahuje při požárech či dopravních nehodách. „Záchranka u nehod pomáhá raněným, hasiči likvidují oheň, policie vyšetřuje, ale kolem jsou i další, kteří potřebují pomoc. Třeba jejich blízcí. A kvůli nim jsme tady my,“ dodal.