Lidé, co se o nás starali, nám říkali jedličky. O kousek dál byly kolegyně borovičky a slýchaly jsme i o smrčcích, prý jsou to takoví sebevědomí mladíci. Nebála jsem se toho, co mě čeká. Uříznutí tedy docela bolelo, ale když mě takový sympatický tatínek dal do stojanu s vodou, tak jsem na to zapomněla. Pak přišla moje největší chvíle. Kdybyste viděli tu nádheru, co jsem měla na sobě. A jak mě ty malé děti obdivovaly. Ale toto je tedy nevděk. Prý už jsem použitá. Tak ležím u kontejneru a tuším, že nic pěkného mě už nepotká.