Legendární trojkolky se pak vracejí zpět na parkoviště, kde si je zájemci mohou důkladně prohlédnout. Nebo po domluvě s majiteli sednout i dovnitř. To láká hlavně děti. V jednom si hoví například dvacetiměsíční Denis s pětiletým bratrem Šimonem, na něž dohlíží otec Michal Bernard. „Když to vyjde, chodíme se sem dívat každý rok. Hlavně pro kluky je to zážitek, ten mladší by s Velorexem nejradši i odjel,“ usmívá se muž.

Hadráky přijel obhlédnout i Jiří Bohatec z Drválovic. „Přišel jsem načerpat inspiraci. Získal jsem totiž Velorex od svého dědečka, který jím jezdil až do pozdního věku, a chystám se ho opravovat,“ vysvětluje muž. Jeho hadrolet pochází z roku 1970 a je prakticky celý původní. „To chci co nejvíc zachovat, nebudu ho nijak předělávat, jen ho vyspravím. Pak s ním budu jezdit na různé výlety a hlavně ho budu mít pro radost,“ dodává Bohatec.

Sraz Velorexů je výsledkem práce početného týmu. Zleva: Pavel Jeřábek, Tomáš Kostík, Ladislav Kostík, Libor Kříž, Tomáš Bara, Roman Kříž, Zdeněk Říha, Zdeněk Peška.
Velorexem osmdesát? Jízda jen pro otrlé, říká milovník unikátních veteránů

Na parkovišti převažují autíčka v typicky hnědé barvě, ale k vidění jsou i červené berušky, Velorexy žluté či zelené. Vyčnívá například modrý majitele Jakuba Rubeše, který přijel z Hnátnice u Ústí nad Orlicí. „Velorexy se mi líbily už v mládí, ale až před dvěma a půl lety jsem si konečně udělal radost a autíčko si pořídil. Bylo původně v džínovině, tak jsem se rozhodl nechat mu modrou barvu, jen je teď potažené koženkou,“ popisuje svůj stroj vyrobený v roce 1968 Rubeš. Nestojí mu jen v garáži, ale jezdí s ním i běžně na cesty, hlavně na víkendové výlety. Užívá si i to, že vzbuzuje pozornost a kolemjdoucí mu mávají. „Na Velorex letí ženské, je to takový pojízdný Karel Gott,“ směje se jeho kamarád.

Sraz, jenž pořádá Velorex team Zlatá růže Boskovice, patří mezi největší v České republice. Účastníci se sjíždějí už v pátek a sobota je věnovaná různým úkolům, které posádky plní na stanovištích v okolí Boskovic. Tématem letošního srazu byla Bondovka Casino Royal. „Vrhali jsme třeba nožem a sekerou. Soutěžil jsem s přítelkyní, bylo to skvělé,“ hodnotí Jakub Rubeš. Spokojený byl i Josef Smejkal z Vyškova, který sraz absolvoval už patnáctkrát. „Líbí se mi, že má pokaždé jiné téma. I s přítelkyní jsme si to moc užili, o výhru nám nešlo,“ říká majitel stroje z roku 1960. Vlastnit Velorex byl jeho sen odjakživa. „Koupil jsem ho už před dvaceti lety od kamaráda, je to pro mě radost a zábava. Ale jezdit se v něm musí opatrně, přece jen má pouze tři kola, takže není úplně stabilní,“ dodává Smejkal.

V pátek se v blanenském Domě zahrádkářů konala tradiční jarní výstava.
OBRAZEM: Dům zahrádkářů v Blansku provoněly květiny

Devětadvacetiletý Luboš Kobelka z Jevíčka si hadráka pořídil už ve dvaceti letech a boskovický sraz hodnotí jako nejlepší v Česku. „Jezdím sem od doby, co jsem koupil první Velorex. Předtím mě zajímaly spíš motorky, ale jak jsem do Velorexu jednou sedl, měl jsem jasno, že ho chci,“ přibližuje mladík. Na vozítku se mu líbí, že poutá pozornost kolemjdoucích a že případné poruchy je obvykle snadné opravit. „Jsem přesvědčený o tom, že toto auto nás všechny přežije,“ míní.

Spokojeni jsou i organizátoři. „Je rok od roku těžší vymyslet nějaké téma srazu, snad se nám to i letos povedlo, bylo to díky agentovi 007 hodně akční. Hlavně nám jde ale o to, aby se všichni projeli, setkali se, sraz si užili. Stejně jako v minulých dorazilo i několik posádek ze zahraničí, tradičně z Maďarska, Německa, Holandska,“ hodnotí Libor Kříž z pořádajícího klubu. Podle něj se nedá speciálně vyzdvihnout žádný ze strojů, které do Boskovic přijely. „Výjimečný je každý Velorex. Každý má svůj jedinečný příběh,“ uzavírá Kříž.