„Měli jsme tu jen speciálních panenky s pohlavními orgány. Na těch děti třeba ukazovaly, jak byly sexuálně zneužity, protože to nedokáží pojmenovat. Panenky se jim však zalíbily a chtěly si je vzít domů. Já je musela odmítnout,“ sděluje Bočková, jak všechno začalo. Nejprve tedy zásobovala vyslýchané děti vlastními hračkami, poté se rozhodla poprosit veřejnost prostřednictvím Blanenského deníku.
„Když odtud děti odchází s hračkou, hned jsou veselejší,“ je spokojená Bočková. Ta nechala zdi své kanceláře vymalovat broskvovou barvou, aby místnost působila na malé svědky útulně.
Podle komisařky je to poprvé, co na blanenské policejní stanici přijali tolik darů. „Vlna solidarity se zvedla snad i díky příběhu týraného Ondřeje z Kuřimi,“ dodává policejní komisařka. ⋌(opa)