Zoufalé volání zaslechly děti na sobotním pochodu pohádkovým lesem. Když potkaly Smolíčkova jelena, bylo jim jasné, že ten svému pánovi nepomůže. „Mám špatné kopýtko," říká Marek Bastrňák a zpod kostýmu jelena vysunuje děravou tenisku. Děti tak musí zachránit Smolíčka samy. Jezinky jim ale chtějí cestu znesnadnit, proto jim zavážou oči šátkem. „Děti zdolají bludný kořen a naštěstí se drží lana, které je zavede k jeskyni, odkud Smolíčka vysvobodí," líčí průběh akce jelen.

Od potůčku se zase ozývají skřehotavé hlasy Křemílka a Vochomůrky. Poblíž nich děti zdolávají trasu s plovoucími ploutvemi na nohou. „Musí splnit úkoly v obrových botách, dále ještě nabrat voděnku do konvičky, abychom měli zásoby," vysvětluje Vochomůrka.

O kus dál jsou na stromech sněhové vločky. Pod nimi stojí Mrazík a vedle něj sedí Marfuša, která louská ořechy. To samé zkouší děti. Navíc musí uplést cop. Teprve pak jim pohádkové postavy označí lístek se seznamem stanovišť.

Dění zpovzdálí sleduje mušketýr. „Jsem zároveň rychlá spojka mezi stanovišti, kdyby došly cukrovinky nebo se něco přihodilo," říká Jan Šindelář. Po cestě se pak zohne k zemi, aby odhodil ze stezky tlusté větve. „Někteří lidé sem míří s kočárky," vysvětlí.

Účinkující jsou oblečení v pestrých kostýmech. Podle Šindeláře je nosí i při ostatkách a dědí se v rodinách z generace na generaci. Další kostýmy si Svatokateřinští obstarají v půjčovně.

Pořadatelé akce se snaží pohádkové postavy každý rok obměňovat, aby byl pochod pro děti překvapující. „Problém ale je, že děti některé staré klasické pohádky neznají. Třeba je pochod na ně naláká," doufá Šindelář.

Putující skupinky lidí na trase dříve míjely i perníkovou chaloupku. Zbyla z ní však jen kopa dříví. „Když předloni prošlo lesem poslední dítě, přihnala se vichřice a vyvrátila stromy. Ty bohužel spadly rovnou na chaloupku," vzpomněl dramatické zakončení pochodu Šindelář.

Nad cestou ve větvích zavlaje další zelená pentlička. Děti se dostávají k Větrníkovi, Slunečníkovi a Měsíčníkovi. „Slyšíš to, cítíš to, nevidíš to," čte jedna dívenka hádanku a hned odpovídá, „vítr."

Kousek dál je slyšet řev draka. K příšeře přistupuje čtyřletý Ondra. Napřáhne se a hodí po drakovi oštěpem. Podaří se mu setnout několik hlav. „Ten drak pořád řval," komentuje hošík drsný boj.

V cíli na děti i rodiče čekala ještě zábava.