Před zámkem stojí indiánské týpí. Lidé mohou vstoupit dovnitř a podívat se, jak indiáni žili. Jiní si pochutnají na sušeném mase nebo si zkusí trefit terč šípem, který vystřelí z luku. „A co ti indiáni lovili?“ ptá se holčička s pomalovanými tvářemi. Před ní sedí v trávě stylově oblečený indián, který se právě snaží rozdělat oheň a fouká si do plných dlaní. „Lovili to, co bylo. Když žili na prériích, kde se proháněla stáda bizonů, tak lovili bizony,“ usměje se.

Kouř se zvedá z ohně, kde kováři žhaví železo. „Ukovat jde skoro všechno. Záleží na tom, jak je kovář zdatný,“ říká jeden z nich Robert Nehera, který přijel z Vyšovic. Mají vůbec ženy tak silný úder jako muži? „Některé kovářky zvládnou hodně, ale většina dělá spíš jemnější věci, třeba šperky,“ podotýká Nehera a odmlčí se při práci. Pak je potřeba si chvíli oddechnout. Vzpomene, jak s kováním začal před třemi lety. Tehdy se vrátil z armády a přemýšlel, co dál. V tu dobu se zrovna uvolnila kovárna z roku 1860. Dal ji tedy se známým do pořádku. „Dělali jsme třeba bránu. Ta nám trvala tři čtvrtě roku, byla velká asi deset metrů. Někdy se řídíme podle představy zákazníka, nakreslíme návrh na papír a držíme se předlohy. Jindy to lidé nechají na nás. Třeba muž, který chtěl vyrobit kříž pro zemřelého bratra,“ říká Nehera.

O kousek dál vytáčí vázy na hrnčířském kruhu Jitka Trefná. Toto umění si může kdokoliv vyzkoušet. „Důležitá je trpělivost. Také si musíte dát pozor. Může se totiž stát, že když vytočíte hrnek a vložíte do něj špatně jeden dva prstíky, vytvoříte něco úplně jiného, než jste měli v plánu,“ radí keramička. Ta vzpomene šedesátileté dámy z kunštátské keramiky, které dokázaly za čtyřicet vteřin udělat dva tři hrnky. „Za osmihodinovou směnu tak vytvořily i sto hrnků,“ dodá Trefná.

Ve stánku s vyvěšenými plakáty se lidé zase dozví, jak mohou být šetrní k životnímu prostředí. „Můžeme zmírnit klimatické změny tím, že třeba omezíme jízdy autem a letadlem. Právě z letadel se dostává do ovzduší příliš velké množství CO2. Také bychom měli zateplovat domy a stavět pasivní domy, ve kterých nespotřebujeme příliš energie na vytápění. Ta totiž často pochází z neobnovitelných zdrojů. Přírodu bychom zatížili méně i tím, kdybychom si kupovali potraviny, které pochází z místa, kde žijeme,“ přibližuje Monika Vokálová z ekoporadny Veronica.

Den Země pořádá sdružení Stará fronta zítra proto, aby se lidé zamysleli nad světem a sebou samými. „Zeměkoule je zaneřáděná a průmysl je v krizi. Lidé by neměli zapomenout na zemědělství a řemeslo, to má zlaté dno. Vydáme se městem v průvodu v čele s alegorickým vozem, který zase symbolizuje to, že lidé by se měli spojit, a ne mezi sebou soutěžit a vykrádat druhé,“ přibližuje smysl akce jeden z pořadatelů Jaroslav Musil.

K večeru se řadí lidé za alegorický vůz a vyráží směr legál. Podmostí na okraji Blanska už zdobí graffiti sprejeři. Den vyvrcholí akcí Noc na Měsíci. Lidé se uvolní v Klepačově nad Blanskem. Do tance jim tam hrají kapely Al–Yaman a Propaganja.