Je středa dopoledne a v základní škole ve Sloupu právě zvoní na třetí hodinu. Děti rychle běží do svých tříd a usedají do lavic. Na první pohled se tak zdá, že je to den jako každý jiný. Opak je ale pravdou, za katedru totiž místo učitelů míří žáci a učitelé usedají do lavic. Škola totiž dnes už po čtvrté pořádá akci s názvem Den naruby, kdy žáci plní úlohu učitelů a naopak.

„Pan ředitel teď sedí v nějaké třídě, je převlečený za žáka a já ho nemůžu najít," ozvalo se ze sluchátka při telefonování do Základní školy Sloup. Do Sloupu jsem se tak vydala osobně, učitele převlečené za žáky a žáky v rolích učitelů totiž člověk jen tak někde neuvidí.

Ve Sloupu už ale Den naruby pořádají pravidelně každý rok. „Chtěli jsme, aby si děti, které letos na základní škole končí, vyzkoušely, co to obnáší být učitelem, takže učí, opravují sešity, mají dozor na chodbách, zadávají úkoly a tak dále. A naopak, aby si učitelé zase vzpomněli na to, jaké to je sedět bez hnutí pět hodin v lavici a učit se. Chceme, aby se obě strany navzájem lépe pochopily," vysvětluje ředitel školy Pavel Dočekal.

Můžou i známkovat

Deváťáci si tak rozdělili výuku ve všech třídách od první až po osmou. „Třídy deváťákům rozdělujeme ve spolupráci s výchovnou poradkyní. Přirozeně autoritativní typy necháváme ve třídě učit i samotné, jinak ve třídách deváťáci učí po dvou," popisuje ředitel.

Několik dní před Dnem na ruby mají deváťáci za úkol vyhledat třídního učitele té třídy, ve které budou učit. „Ten jim řekne co budou ve třídě učit a co si mají pro děti na výuku připravit," říká Dočekal s tím, že pro den naruby všichni účastníci přizpůsobí i svůj zevnějšek. „Učitelé se oblečou jako děti a žáci si zase vezmou nějaké slušnější oblečení, jako třeba sako a podobně," dodává ředitel školy.

I on své místo dnes přenechal jednomu z deváťáků. „Na ředitele mě vybrali asi proto, že se na to hodím. Dnes už jsem učil v jedné třídě matematiku a bavilo mě to," říká Sebastián Vyšehrad, který má na sobě padnoucí oblek. „Ten mám z půjčovny," dodává.

Dnes mezi jeho pomyslné podřízené patří například i Karel Zouhar, který má teď na starosti třídu III. A. „Teď tady učím češtinu a děcka docela zlobí. Předtím jsem učil osmáky a tam to bylo dobré. Práce učitele by mi nevadila, ale spíše na druhém stupni," říká deváťák, který má právě plné ruce práce. Děti totiž místo češtiny více zajímá pobíhání po třídě. Po chvilce se ale „učiteli" a jeho pomocníkovi daří třeťáky uklidnit.

Češtinu právě mají i ve IV. B. „Bystrý čich je výsadou psů," předčítá diktát žákům dívka za katedrou. Žáci v klidu píší, jen skutečná paní učitelka v převleku za nezbednou žákyni naoko vyrušuje. „Vyndejte z pusy to lízátko!" napomíná ji deváťačka sedící za katedrou.

Den naruby ale očividně baví všechny děti, nejen deváťáky. „Dostal jsem jedničku dvakrát podtrženou z diktátu!" křičí Tomáš Horský, který chodí do první třídy. Deváťáci totiž dnes můžou své žáky i známkovat. „Známky ale píší zelenou barvou místo červené, abychom to potom nějak rozlišili," vysvětluje učitelka Alena Míšenská.