S darováním krve začal hned na začátku studia vysoké školy. „První popud přišel asi v době, kdy mi onemocněla maminka. Musela na operaci a potřebovala krev. To jsem ještě chodil na průmyslovku. Neměl jsem osmnáct, tak jsem nemohl pomoci. Dárcem jsem se stal až na vysoké škole,“ potvrzuje Hložek.
Už v době svých vysokoškolských studií zamířil na odběry v Brně hned desetkrát. Po škole v tom pak pokračoval. „Začal jsem dojíždět do boskovické nemocnice. Po stovce odběrů jsem se rozhodl, že chci darovat také krevní plazmu. Čtyřikrát do roka dávám krev a občas to proložím plazmou,“ říká muž z Okrouhlé.
Před dvaceti lety úspěšně poskytl kostní dřeň i svému bratrovi, který onemocněl leukémií.
Darování kusu sebe sama popisuje jako vnitřní potřebu pomáhat. „Já mám krevní skupinu AB plus. Ta není tak vzácná. Proto dávám krev jen jednou za čtvrt roku. To byl také důvod, proč jsem začal poskytovat i krevní plazmu,“ vysvětluje.
Kromě toho přispívá penězi na postižené a opuštěné děti. K dárcovství navíc přivedl i svou dceru a některé kamarády. „Mám dojem, že na transfúzi vidím mnohem víc žen než mužů. Asi mají větší sociální cítění,“ zamýšlí se držitel zlatého kříže.
Dobře ví, že krev může chodit darovat už jen čtyři roky, do pětašedesáti let. „Mám v plánu v tom pokračovat, dokud mi to zdraví dovolí,“ ujišťuje Hložek.
ADAM KUBÍK
