Další zprávu poslal v pátek krátce před polednem z Istanbulu. „Díky moc všem, co mi drží na mé cestě palce a fandí mi. Zatím jsem v pohodě a bez zranění. Tempo držím a šlapu dál,“ napsal v emailu Šamonil, který se od startu ve čtvrtek 15. října dostal za pět dní až do bulharského města Orjachovo.

Za dalších několik dní už vjížděl do tureckého Istanbulu. „Zdar. Jsem v Istanbulu a užívám si ruchu velkoměsta. Co se týká deště, tak nejhorší byl průjezd Rumunskem. Celou dobu zima a déšť. Dokonce jsem využil teplých radiátorů v jednom motelu. Tamní lidé na mě zírali jak z jara a nechápali, proč v takové slotě jezdím na kole,“ směje se Šamonil, jehož už v Bulharsku začalo zlobit kolo. Vrzalo na něm úplně všechno, co se točilo. I náboje.

Příjezd do Istanbulu byl podle Šamonila snad ještě horší než před dvěma lety, kdy mířil na sopku Damávand. „Autobus vlevo, autobus vpravo a mezi tím asi dvacet čísel prostoru. Nakonec, abych z toho unikl, jsem odbočil z hlavní trasy. A když jsem se ptal nějaké slečny kudy se dostanu na Taxım square, tak mi řekla abych raději sedl na pouličku. Tak jsem se asi pět kiláků svezl busem,“ přiblížil nesnáze v hustém tureckém provozu Šamonil.

V Istanbulu se nechtěl původně dlouho zdržovat, ale musel dát trochu dohromady kolo. Po deštivé a blátivé cestě dostalo pořádně zabrat. Jak ho opraví vyráží dál. „Snažím se vyjíždět před svítáním a bivak většinou hledám už za tmy. Průměrná rychlost na kole, co ukazuje computer, se pohybuje kolem 21–23 km/hod. Mějte se fajně. Zítra vyrážím dál. Teď si jdu užívat,“ zakončil svou druhou zprávu z cesty na Kilimandžáro Šamonil.

Více k výpravě Roberta Šamonila čtěte vpravo nahoře

Autoři: JAN CHARVÁT
MILAN DANĚK