Na začátku byli tři. Sourozenci Katka a Jirka Krajíčkovi a David Liber. „Jejich učitel Martin Krajíček ze Základní umělecké školy v Boskovicích tenkrát nadhodil, jestli si nechtějí zahrát na Dětské portě v Krhově. To bylo v roce 2010," vzpomíná maminka sourozenců Miroslava Krajíčková. V lednu vznikla skupina s názvem A je to a v březnu šli na Portu, kde hned získali druhé místo. A od té doby nechyběli při žádném ročníku. Někdy ve třech, jiné roky až v šesti členech. „Zhruba po roce se přejmenovali a začali používat název Pružiny," pokračuje Miroslava Krajíčková. V současném složení čtyř členů hrají od ledna 2015. Původní trojka plus Eliška Aubrechtová, která vedle zpěvu a kytary ovládá zobcovou a příčnou flétnu.
A proč zrovna Pružiny? Že chtějí jiné jméno, jim bylo jasné brzy, vymyslet ho však trvalo déle. „Padaly různé návrhy, ale stále to nebylo ono. Jednou jsme se na zkoušce náhodou sešli s proužkovanými tričky. Podle nich vznikly Pružiny a už zůstaly," směje se Jirka Krajíček, který v kapele hraje na elektrickou kytaru, mandolínu, ale také na ukulele a zpívá. Zůstal název i modrobíle pruhovaná trička, v kterých vystupují.

Jejich repertoár představuje směsici folku a country přes rock až po reggae. „Teď mám nejradši skladbu Funky Town, která ale z našeho běžného repertoáru trochu vybočuje," prozrazuje na čtvrteční zkoušce u Krajíčků baskytarista David Liber. A hned ji spouští. Kluci rozezvučí struny, dívky dechové nástroje. Pohrávají si s melodií a každý z nástrojů chvíli dominuje. Jednu chvíli Katčin klarinet zmlkne a dívka do skladby vloží pasáž stepu. „Stepuji druhým rokem, líbí se mi to," usmívá se.

S výběrem písní a choreografií Pružinám pomáhá jejich vedoucí Martin Krajíček. À propos – shoda jeho jména a sourozenců Krajíčkových je náhodná. „Už ale zařazujeme víc i to, co si vybereme sami," dodává David.

A vidět jsou čím dál víc i na pódiích. V pátek například vystupovali jako hosté školní Superstar v Lysicích, o víkendu pak v Rozsíčce. A některé termíny už mají rezervované i na příští rok. Tříkrálový koncert v lednu, ale i hodinové koncerty v partnerském městě Boskovic, v polské Rawě, nebo v Olešnici jako předkapela festivalu Olešnická kytka. „Tuhle příležitost jsme získali na konci října jako odměnu v prvním ročníku Olešnického kvítku. Vyhráli jsme tam cenu poroty, cenu diváků i celkového vítěze," netají radost Eliška. Za nejcennější trofej však považují třetí místo v celorepublikové soutěži Brána.

Kapela pro ně začíná být víc než koníček. I proto postupně pořizují také lepší technické vybavení, jako jsou mikrofony, reprobedny nebo mixážní pult. „Hrají totiž po vlastní ose, ne pod základní uměleckou školou. Proto se musí postarat, aby dokázali ozvučit menší sál. Když jsme teď jeli do Rozsíčky, dvě auta už stačila jen tak tak," dodává Miroslava Krajíčková.

A nadšení pro hraní znovu potvrzuje i Jirka. „Už jsme hráli například i s rukou v sádře, když si ji David zlomil. A několik měsíců nato jsem pro změnu s naštíplým palcem vystupoval já," směje se mandolinista. Zrušit koncert by přece bylo škoda pro obě strany. Slyšet v jejich podání například africkou ukolébavku The Lion Sleeps Tonight rozhodně stojí za to.