V ji dostal v Boskovicích od Červeného kříže. Byl jedním z víc jak stovky oceněných dárců.


Poprvé daroval Dohnalík krev ve čtyřiadevadesátém roce. „Tehdy jsem pracoval v adamovském Adastu. Parta z práce jezdívala darovat krev a vzala mě s sebou. Od té doby dávám krev pravidelně,“ vzpomene muž, který v současnosti pracuje jako policista. Na odběry chodí po třech měsících. Do roka tak zavítá na transfúzní oddělení čtyřikrát. „Když tam zaznamenají nedostatek mé krevní skupiny, přijedu také na zavolání,“ podotýká Dohnalík.

Do nemocnice přichází ráno. Zdravotníci zkontrolují jeho moč, dále musí projít lékařským vyšetřením a předběžným odběrem krve. Teprve pak může darovat. Dobrovolníci jsou v pauzách odměňováni čajem, svačinou či oplatky. „Nepamatuji se, že by někdo při darování zkolaboval. Jednou nebo dvakrát se lidem udělalo nevolno, za to nejspíš mohl špatný tlak,“ popisuje pětatřicetiletý muž.

O tom, že darovat krev má smysl, je přesvědčený. „U policie sloužím čtrnáct let, z toho jsem tři roky jezdil k dopravním nehodám. S kolizemi na silnicích jsem se potkával denně, viděl jsem spousty zraněných lidí,“ vysvětluje.

Vybízet lidi k tomu, aby krev darovali, Dohnalík nehodlá. „Je to každého osobní rozhodnutí. Přece jen člověk dává kus sebe,“ míní.
Plakety slavnostně předávají dárcům členové Červeného kříže. „Stříbrnou plaketu dostávají lidé, kteří darovali krev víc jak dvacetkrát. Po čtyřiceti odběrech jsou dárci odměněni zlatou plaketou,“ vysvětluje Jana Šnajdrová z Červeného kříže. Podle ní včera v Boskovicích poděkovali i muži, který má za sebou sto šedesát odběrů krve.

Dárcovství se nebojí ani ženy. „Je jich asi třetina ze všech dárců,“ dodala Šnajdrová.