Kliknutím zvětšíte„Dřív jsem často přemýšlel, jaké by to bylo, mít obě ruce zdravé. Ale teď už to dávno neřeším. Vím, že to nezměním. Makám na sobě s tím, co mám. Důležité je nic nevzdávat a mít okolo sebe lidi, kteří mi věří. Jsem optimista. Na osud nežehrám. Nesnáším, když mě někdo lituje,“ říká svérázný dvaadvacetiletý chlapík z Blanska, který třetím rokem studuje na Podnikatelské fakultě Vysokého učení technického v Brně obor účetnictví a daně. .
Na základní škole zkoušel Farkaš nejdříve fotbal, který hrál jeho otec. Pak přišel softball a baseball. Jeho tělocvikářem byl Jaroslav Krejčíř, který před více než třiceti lety stál u zrodu baseballového oddílu v Blansku a později byl Farkašův trenér v mládežnických kategoriích. „Ukázal mi fotku legendárního hráče Jima Abbotta, který to s podobným hendikepem, jako mám já, dotáhl až do nejvyšší zámořské baseballové ligy. To mě jako kluka hodně motivovalo. Baseball mě postupně úplně pohltil,“ vzpomíná Farkaš.
Vzpomínku na jedno z prvních setkání si vybavuje i Krejčíř. „Na Davida si pamatuji moc dobře. Někdy v páté třídě jsem v hodině tělocviku viděl kluka, který měl špatnou ruku. Zrovna jsme měli dělat výmyk. A David ho jako jeden z mála udělal. Už tehdy se choval a snažil se vše dělat na maximum, jako by měl obě ruce zdravé. V hlavě z toho podle mě žádný psychický blok nemá. Je talentovaný na všechny sporty. Rychlý, mrštný, na nadhozu se dost zlepšil,“ dodává Krejčíř.
Respekt má Farkaš i mezi ostatními sportovci. Nedaleko baseballového stadionu trénuje v trialparku mnohonásobný mistr světa v biketrialu Václav Kolář. „Obdivuji ho. Je neuvěřitelné, že s takovým hendikepem to dotáhl do extraligy. Ve sportu, kde potřebujete obě ruce při pálení a nadhazování. Nevím, jak to dělá, ale je to famózní,“ říká Kolář.
A jak vlastně dokáže Farkaš v extralize plnohodnotně odpalovat jen jednou rukou? Začátky podle něj byly těžké. Časem si vypracoval vlastní techniku, stejně jako při práci s rukavicí v poli. „Můj odpal tak trochu připomíná tenisový bekhend jednoruč. Levou rukou pálku před švihem jen tak podpírám. Pak švihnu pravačkou, kterou pálku držím. Musím ještě zapracovat na rychlosti, ruce mám pomalé. Potřebuji také v posilovně nabrat trochu svalů. Můj velký sen je homerun. Odpal, kdy míč prostě zmizí za plotem. Věřím tomu na sto procent, že to jednou v zápase přijde,“ usmívá se baseballista.
Nejsilnější se cítí v zadním poli a na nadhozu. „Jestli se někdy dostanu do reprezentace? Možná jako nadhazovač. Tam šance je, ale je to ještě hodně daleko. Musel bych se zlepšit a podávat dlouhodobě vyrovnané výkony. Zatím hraji druhý rok v extralize. Jsem rád, že jsem se dostal do základní sestavy a že na to mám. Že tam nejsem jako maskot, ale že doopravdy něco umím,“ dodává.
Tvrdí, že ho v běžném životě hendikep zásadně neomezuje. Ani při řízení auta. „Řidičák jsem si udělal nedávno a je to v pohodě,“ doplnil Farkaš.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
