S fotbalem David začal už ve čtyřech letech. „Můj otec hraje taky odmala, dodnes kope za blanenský tým. Takže to byl určitě on, kdo mě k tomuto sportu přivedl. Stále mě několikrát týdně vozí do Brna na tréninky, takže se mi opravdu hodně věnuje a podporuje mě," uvědomuje si mladý fotbalista.

Slibně se rozvíjející kariéru mu na čas přerušilo zranění kolene. „Stalo se to na jednom turnaji v Bratislavě při střetu s protihráčem. Nohu mi lékaři zpevnili ortézou, takže jsem měl na nějaký čas se sportem samozřejmě utrum," vzpomíná na nešťastný okamžik David.

Vedení brněnské Zbrojovky, za jejíž mládežnický tým pravidelně nastupoval, však nemělo s jeho stavem dostatek trpělivosti. „Po nějaké době si mě zavolali do kanceláře, kde mi oznámili, že nemůžou mít na soupisce kluka, který je půl roku mimo hru. Přesunuli mě proto do Sparty Brno, tedy o úroveň níž. Za dalšího půlroku o mě sice měli znovu zájem, ale já jsem je odmítl. Stále jsem na ně naštvaný," stojí si za svým David.

Brno i Blansko

Fotbal hraje nejen za Brno, ale i v Blansku. „Nejlépe se cítím na hrotu jako útočník, ale v Blansku jsem schopný nastupovat i na levé straně zálohy. Na naše zápasy chodí v průměru asi sto lidí včetně hledačů talentů a mě nejvíce baví, když je můžu pobavit nějakým pěkným gólem. V té chvíli se totiž cítím nejužitečnější," zamyslí se cílevědomý fotbalista.

Se vstřelením branky spojuje i svůj dosavadní největší sportovní úspěch. „Zhruba před měsícem jsem v soutěžním zápase dal gól nůžkami. Byl to úžasný pocit. Od té doby se jej hlavně na tréninku snažím napodobit, ale moc se mi to bohužel nedaří. Asi to byla spíše náhoda a velký kus štěstí," usmívá se hoch, který fandí fotbalistům Plzně a Manchesteru United.

Navštěvuje sedmou třídu rájecké základní školy. „Kromě tělocviku mě baví spíše prakticky zaměřené předměty, jako je výtvarná výchova nebo různé pracovní činnosti. Zato dějepis a zeměpis mi moc nejdou, protože nemám rád, když se něco musím učit nazpaměť," popisuje David.

O tom, na jakou půjde střední školu, prý ještě neuvažoval. Zato o vzdálenější budoucnosti má představu poměrně přesnou. „Chci se věnovat fotbalu, co nejdéle to půjde. Na čím vyšší úrovni, tím lépe. Kdyby to z nějakého důvodu nevyšlo, chtěl bych učit tělocvik nebo matematiku na prvním stupni. Když jsem na něm byl já, tak mi ještě šla," pamatuje si třináctiletý fotbalista.

Kromě fotbalu s kamarády rád hraje ještě florbal, tenis i ping-pong. „Sám bývám překvapený, že mi většinou už od začátku sporty docela jdou. Podobné je to i v tělocviku s gymnastikou," říká talentovaný sportovec.

Jelikož hraje hned za dva fotbalové kluby najednou, času na další koníčky mu moc nezbývá. „Volno mívám vlastně jen v neděli a někdy v úterý. Jinak trénuji nebo hraji zápas. Občas si ale s kamarády zajdu do kina na nějaký film. Kromě těch sportovních mě baví hlavně dobrodružné, třeba série o Harry Potterovi. A jednou za měsíc se zajedeme s tátou podívat na nějaký zápas naživo," potvrzuje David, jakou roli v jeho životě fotbal hraje.