VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Polární záře je nebeské divadlo. Vždy mě ohromí, říká cestovatel Hubert

Blansko /ROZHOVOR/ – Rozložit stativ, najít úhel, cvak a zase hurá na cestu. Skandinávie, Alpy, Balkán. Mladý fotograf Michal Hubert alias Mike Drago z Blanska se při výběru cílových destinací ničím neomezuje. Problémem nejsou peníze, doprava ani bydlení, vše má své řešení. Plánování cest tak podřizuje hlavně svým cestovatelským touhám. „Jsou to čistě osobní preference. Snažím se vždy cestovat tam, kam se chci podívat, a poznat jinou zem a kulturu,“ říká nadšený dobrodruh.

5.11.2017
SDÍLEJ:

Michal Hubert z Blanska procestoval už kus světa. S sebou si bere zrcadlovku.Foto: archiv Michala Huberta

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se chtěl stát fotografem?

Ani nevím, kde se to vzalo, ale jakýkoliv fotoaparát v ruce mě bavil už od dětství.

A kdy jste se focení začal věnovat intenzivněji?

Začalo to pro mě asi před sedmi lety. Koupil jsem si zrcadlovku, na které jsem konečně mohl nastavit vše přesně tak, jak jsem chtěl. Tím se mi otevřely naprosto nové možnosti. Nejvíce se člověk naučí praxí a experimentováním s různými funkcemi. Nikdy jsem neabsolvoval žádný kurz, o úplných základech jsem si ale něco přečetl v knihách o fotografování.

Studoval jste nějaký obor příbuzný grafice?

Můj obor byl průřezem ekonomiky, informatiky, managementu a marketingu. Měli jsme pouze výběrový předmět zabývající se počítačovou grafikou. Třeba k marketingu má ale grafika blízko a je to i odvětví, ve kterém bych si dokázal představit svoji budoucnost.

Je podle vás v dnešní době náročné živit se fotografováním?

Já se focením zatím neživím a nevím, jestli někdy budu. Je to prozatím moje největší hobby, které mi i něco málo vynáší. Nechtěl bych, aby se mi ze záliby stala povinnost. Focení svateb a podobných akcí asi není špatný byznys, ale pro mě by to nebylo. Mám rád volnost a přírodu, což také zachycuji na fotkách. Je ale těžší si tím přivydělat.

Když už nějaké peníze za focení máte, z čeho pak převážně jsou?

Něco málo se mi daří prodávat prostřednictvím fotobank. Velká nevýhoda ale spočívá v tom, že neznám svého klienta a fotobanka si bere provize. Kdyby se mi podařilo vybudovat atraktivní a velké portfolio, mohl by z toho být pěkný pasivní příjem. Je to ale běh na dlouhou trať.

Takže třeba portrétové fotografie nebo zvířata nefotíte?

Abych se přiznal, tak mě obecně moc nebaví focení lidí. Občas na cestách vyfotím nějaký portrét, ale většinou se zabývám právě zmiňovanou přírodou a krajinou. Co se týče zvířat, tak pokud nějaká potkám, určitě je vyfotím, ale nezaměřuji se na ně.

S jakými náklady na výbavu musí počítat začínající profesionální fotograf?

V první řadě stačí relativně malá investice v řádech tisíců korun do amatérské zrcadlovky, klidně i z druhé ruky, a základního objektivu. Teprve potom člověk zjistí, jaký typ fotografie ho baví, a může investovat do specifičtějšího vybavení. Pro mě jako krajináře to byla investice do širokoúhlého objektivu, který je vhodný právě pro přírodu. Pak je samozřejmostí stativ a pár základních filtrů.

Navštívil jste už řadu míst po celé Evropě. Které lokality považujete za nejfotogeničtější?

Pro mě je to jednoznačně Island a Skandinávie. To jsou moje srdcové záležitosti a budu se tam vždy rád vracet. Navíc jsou to země, po kterých můžete cestovat stále dokola a pokaždé narazíte na něco nového.

Máte nějaký fotografický „úlovek“, kterého si obzvlášť ceníte?

Asi jako mnoho Středoevropanů jsem si dlouho přál vidět na vlastní oči polární záři. To už se mi povedlo tolikrát, že to momentálně nepovažuji za nic nedosažitelného. Pokaždé mě ale toto nebeské divadlo natolik uchvátí, že jen zůstanu zírat s otevřenou pusou k obloze. Hodně si tedy cením právě povedených snímků polární záře. Nesnažím se záři ale vždy za každou cenu vyfotit. Někdy je lepší si ji užít jen tak a nekazit tu magickou chvíli fotografováním.

Jaké jste měl na cestách nejsilnější zážitky?

Vždy to bylo asi setkání s místními lidmi. Když jsem byl například na sólové výpravě v Irsku, dostal jsem hned druhou noc pozvání k jedné paní, která mi uvařila jídlo, nabídla koupelnu a možnost stanování na její zahradě. Pro mě do té doby nepředstavitelné, ale jak jsem pak zjistil, byla to v této zemi docela běžná věc. V Laponsku mě zase mezi sebe pozvali původní obyvatelé severní Skandinávie Sámové, toho jsem si velmi vážil.

Vždycky ale asi nepřespáváte u místních, jak řešíte v zahraničí bydlení?

Jak kde a jak kdy. Pokud jde o nějakou kratší výpravu za turistikou, tak vše řeším stanem. Dlouhou výpravu mám za sebou zatím jen jednu, která se uskutečnila na Islandu. Tam jsem měl na tři měsíce pronajatý pokoj přímo v Reykjavíku a na další dva měsíce se stalo mým domovem auto.

A třeba teď na Novém Zélandu?

Také auto. Den poté, co jsme s přítelkyní na Novém Zélandu koupili auto na cestování, nám jeden místní pán nabídl pomoc s úpravou na obytný vůz. Během tří odpoledních hodin nám pomohl udělat podlahu i postel, pak nás pozval na grilovačku a vůbec nic za to nechtěl.

Z čeho si platíte cestovní náklady, máte třeba v zahraničí nějaké brigády?

Ano, přivýdělky řeším brigádami. Brigádničení v zahraničí je snadnější, protože v určitých zemích je člověk schopen i za minimální mzdu ušetřit na naše poměry velké peníze.

Co je podle vás na fotografování vůbec nejtěžší?

Asi najít něco nového, protože dnes fotí skoro každý a na internetu se fotky šíří nesmírnou rychlostí. I na mnoha turistických místech, která byla vyfotografována tisíckrát, se snažím najít nějakou originální kompozici.

Kde čerpá energii a odpočívá?
● Oblíbený způsob odpočinku: Nejlépe si vždy odpočinu při cestování.
● Oblíbený podnik: Jakákoliv klidná kavárna.
● Oblíbená trasa procházky: Žádnou konkrétní trasu nepreferuji, ale rád se procházím kdekoliv v Moravském krasu.

Jde práce fotografa dobře skloubit s osobním životem?

Určitě to jde. Přítelkyně se také věnuje fotografování, takže si rozumíme. Oba jsme schopni strávit několik hodin na jednom místě jenom focením, protože se nám tam prostě líbí a nikam nespěcháme. Mít s sebou jiného parťáka, který by na mě musel neustále někde čekat, by asi úplně nešlo.

V poslední době jste se začal věnovat i filmové tvorbě, liší se příprava filmových výstupů v něčem zásadně od práce s fotografiemi?

Je to náročnější na postprodukci i nápady. Film musí vyprávět příběh, u fotky stačí zachycení momentu. Nicméně mezi oběma obory existuje mnoho společného. Nejspolečnější je asi kompozice. U videa se dále musí řešit určitá dynamika záběrů a také zvuk, který je momentálně mojí největší slabinou. Ale i na tom pracuji.

Kde se lidé mohou s vaší prací lépe seznámit, pořádáte například nějaké výstavy, přednášky?

V současné době mám vystaveno několik fotografií v rámci Salonu blanenských fotografů v městské knihovně. Výstav jsem ale dosud uspořádal velmi málo. Je to docela nákladná věc, pokud má mít výstava nějakou úroveň. Když jsem v České republice, tak velmi rád pořádám veřejné cestopisné projekce a besedy. Jezdím po různých městech, nejčastěji jsem ale v Brně, kde velmi rád promítám v Café Práh. Jednou se mi podařilo uspořádat i kurz krajinářské fotografie v blanenském klubu Ulita. To bych třeba ještě rád zopakoval.

Kromě focení se věnujete řadě outdoorových aktivit. Které si nejvíce užíváte?

V první řadě to je turistika, ať už ta klasická, nebo vysokohorská. Také jsem rád mezi jeskyňáři někde v podzemí, ale v Moravském krasu jsem v posledním roce moc času nestrávil. Na Novém Zélandu mám ale určitě v plánu prozkoumat i nějaké místní podzemní prostory. Je to další svět, úplně odlišný od toho „nahoře“. Čas tam plyne jinak a prostor kolem sebe člověk vnímá také jinak.

KRISTÝNA KUCHARČÍKOVÁ

Autor: Redakce

5.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Úklidové firmy mají před svátky pilno. Lidé využívají jejich služby častěji

Vyšetřovatelé získali fotografie ženy, která peníze z toho účtu vybírala v Praze a Berouně. Poznáváte ji?
AKTUALIZOVÁNO
2

Na internetu nabízela zboží, nikdy jej ale neodeslala. Z lidí vylákala 123 tisíc

V brněnské zoo se narodila dvě levhartí mláďata. Po sedmnácti letech

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/ - Významného chovatelského úspěchu dosáhla brněnská zoo. Po sedmnácti letech se v noci z 20. na 21. listopadu narodila dvě mláďata levharta cejlonského.

Řemeslné obory jsou na dně. Mladí lidé nemají o jejich studium zájem

Brno - I když jim jdou řemeslné práce, raději než na odbornou střední školu či učňovský obor se hlásí na gymnázia. Přilákat mladé k technickým a řemeslným oborům mají třeba vznikající technická centra.

Festival Rajbas spojuje činorodost dobrodruhů i sportovců. Už devatenáct let

Blansko – Besedy, filmy a workshopy nebo výprava do Moravského krasu. Limonádový běh do vrchu či šifrovací hra. To všechno čeká od pátku do neděle návštěvníky blanenského festivalu Rajbas. Na něm se už po devatenácté setkají dobrodruzi všech věkových i zájmových skupin, aby sdíleli své zážitky mezi sebou i s posluchači.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

Ve Skalici srazil vlak chodce. Nehoda zastavila provoz na železnici

Skalice nad Svitavou – Mrtvý člověk, zablokovaný provoz na trati. Ve Skalici nad Svitavou srazila na zabezpečeném přejezdu se závorami vlaková souprava expresu RegioJet chodce. Ten na místě zemřel. Tragédie se stala ve čtvrtek kolem půl desáté dopoledne. „Jednalo se o pětatřicetiletého muže. Prověřujeme, zda se jednalo o nešťastnou náhodu nebo o sebevraždu,“ řekl policejní mluvčí Bohumil Malášek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT