Severní část cesty má už z minulých let najetou, ale následující úsek přes Sieru Leone a Libérii bude podle jeho slov naprosto do neznáma. „Afrika je fantastický, velmi dynamický kontinent. A to mě přitahuje. I přes všechna rizika, co tam na člověka číhají. Velmi zajímavé je střídání kultur a přírodních podmínek. Plus samozřejmě obyvatelstvo. Přijedete z vyprahlé pouště do Senegalu a nejednou je všude zeleno, voda. Lidé žijí naplno, obrovská energie, všude hudba,“ říká cestovatel, který o výpravách do exotických destinací v regionu pravidelně přednáší.

Deník Rovnost například před časem psal o výpravě na osmitisícovku Gašebrum II v pákistánském pohoří Karakoram. Tam musel Vítek vzdát výstup až těsně pod vrcholem. „Jsem rád, že jsem vůbec úspěšně sestoupil do tábora. Bylo to těsně. Moje vůle a odhodlání mě příjemně překvapily. Tentokrát to ale nestačilo,“ vrací se k tehdejšímu výstupu.

Novou expedici zahájí startem od benešovské základní školy 25. ledna. Učitele požádal, aby školáci africkým dětem namalovali pohlednice, případně věnovali něco na památku. Vítek pak vše předá po cestě v některých z tamních škol. „V Benešově jsem měl na besedy o Africe skvělé ohlasy. Chtěl bych, aby děti mé zážitky částečně sdílely také, proto ten nápad s pohlednicemi. Pamatuji si, jak se mě tam jeden hoch ptal, co musí studovat, aby také mohl cestovat po světě jako já,“ usmívá se dvaačtyřicetiletý muž.

Celá expedice až do Ghany má dvěma různým výpravám zabrat zhruba pět týdnů. Kratší cesta není podle Vítka v současnosti možná. Vedla by přes území, která ovládají Berberové a kde je extrémně nebezpečno. „Afrika je ale o tom, být tam! Na férovku. Se vším, co k tomu patří. Chtěl bych jednou západní pobřeží projet celé a pak se dostat až do Jihoafrické republiky,“ zasní se dobrodruh.

Společnost mu bude dělat osm parťáků. V Gambii je vystřídá další skupina. A jaké je klíčové vybavení na cestou za dobrodružstvím? „V první řadě je to očkování a dostatek léků kvůli průjmovým onemocněním. Těm se i přes to, že si povezeme balenou vodu a jídlo, nedá moc vyhnout. V extrémních podmínkách můžou znamenat konec výpravy. Základ je v rizikových oblastech pít a jíst jen to, co je balené. I kdyby měl člověk celý týden jíst jen sušenky. Důležité jsou také náhradní díly do auta. S dalšími riziky samozřejmě počítáme, zvlášť v jižní části expedice. Ale myslím si, že oproti fičáku, který jsem měl při předvolební kampani, kdy jsem usiloval o Senát, bude Afrika dost v pohodě,“ snaží se debatu o nebezpečí na cestě mírně odlehčit Vítek.

Doma v Kunicích na něho bude čekat manželka se dvěma malými dětmi. „Před manželkou musím smeknout a tímto ji moc děkuji, že mi podobné výpravy umožňuje. Vím, že to nemá v tomto směru lehké,“ dodává dobrodruh.

Po cestě po africkém kontinentu může výpravě zkomplikovat přesun také všudypřítomná korupce. I když má člověk všechna potřebná povolení. „Tady ale musím říct, že se od prvopočátku snažíme jít čistou cestou a případně si vzniklé prostoje, kdy úředníci na místě čekají úplatek, takzvaně vyčekat. Je to často hra nervů. Jiná situace ovšem je, když se třeba porouchá auto nebo je potřeba řešit jiný problém. Tam je odměna místním na místě. A jestli Afričané znají Česko? Jasně, hlavně díky fotbalu, který neskutečně hltají. Slavné hráče znají. Baroš, Rosický, Koller – Čeko Čeko!,“ vzpomíná na minulé výpravy Vítek.

A jak to bude s řízením? Zvládne celou porci několika tisíc kilometrů za volantem sám? Jenom na africkém kontinentu musí výprava zdolat trasu dlouhou šest a půl tisíce kilometrů. „To rozhodně ne. Popravdě na řízení se každý z výpravy třese. Kdyby bylo potřeba, já řídit určitě můžu! Už to úplně slyším. Budeme se samozřejmě střídat. Jsou úseky, kde o to bude asi rvačka,“ směje se na závěr vyprávění muž.