S přítelkyní Alenou Žákovskou opakovaně míří například do pralesů na Nové Guinei a zajímají se o život domorodých obyvatel. Poprvé tam byli před dvaceti lety a na konci července vyrazí na ostrov, kde žijí potomci obávaných lovců lebek, na další měsíční expedici. „Bude to naše pátá výprava do západní části tohoto ostrova a zřejmě poslední. Vyrazíme do vnitrozemí, do pralesa, který je protkaný hřebeny hor. Cílem expedice je získat materiál pro dokončení knihy o přírodních národech a filmu z našich výprav na Novou Guineu,“ říká sedmapadesátiletý muž.

Bude se podle něj jednat o časosběrný snímek, který zachytí změny života domorodého obyvatelstva, do kterého stále víc zasahuje indonéská vláda a už i turisté. „Tato oblast je společně s Amazonií jedním z posledních míst na světě, kde přírodní národy v izolaci žijí původním způsobem života. Jedná se o velmi nehostinná místa v džungli mimo civilizaci,“ dodává Daněk.

Potomci těchto kmenů jsou podle něj rodilí válečníci a nikdy nekončící kmenové války byly v nedávné minulosti součástí jejich života. Stejně jako kanibalismus. Teď už jsou tyto tradice podle Daňka na ústupu. „Tamní vláda se snaží tyto domorodé kmeny civilizovat. Ale stále existují i neprozkoumaná místa, kde může žít izolovaně skupina domorodců neovlivněná okolním světem,“ vysvětluje Daněk.

Expedici plánujeme zahájit návštěvou velkého festivalu domorodých obyvatel ve městě Wamena, která v této části ostrova jedinou větší výspou civilizace. Pak už výprava zamíří do džungle. V malé osadě se pokusí najít dávného přítele, který Daňkovi se Žákovskou možná zachránil před dvaceti lety život. „Zabloudili jsme a on nás vyvedl z pralesa. Při každé příležitosti opakoval jediné anglické slovo, které znal. Podle toho jsme ho pojmenovali Senkjů. Měl pouze luk, tři šípy a síťovku s několika batáty. Víc k životu nepotřeboval,“ vzpomíná na dávné setkání cestovatel.

S domorodcem se v pralese v odlehlé osadě setkali naposledy před pěti lety. „Měl obrovskou radost z fotografií, které jsme přivezli a také ze skládací pilky. Představil nám svoji rodinu. Proto přišel nápad, že mu na oplátku představíme naše děti a letos s námi jedou dva z mých tří synů. Jestli ale Senkjů žije, netuším. Jeho věk odhaduji na pětapadesát, ale lidé se v této části světa vysokého věku nedožívají,“ říká cestovatel.

A z čeho má v nehostinném prostředí největší obavy? „Papuánci jsou rodilí válečníci. Už se nám několikrát stalo, že na nás mířili jejich šípy. Vše ale nakonec dopadlo dobře. Mnohem větší nebezpečí hrozí ze strany nehostinné přírody. V pralese prakticky každý den prší, je tam obrovská vlhkost a spousta hmyzu, pijavice i jedovatí hadi. Člověk si musí dávat pozor na zranění. I drobný škrábanec může být v těchto podmínkách ohrožující život, pokud se do něj dostane infekce,“ upozorňuje.

Daněk se Žákovskou za přírodními národy procestovali kus světa. Byli mezi Pygmeji v Kongu, v Amazonii, v Laponsku, Thajsku, na Sibiři nebo v Austrálii. Z jejich materiálů vzniklo několik dokumentů. Podle blanenského filmaře Jana Popelky, který s nimi dlouhodobě se synem Radkem spolupracuje, vozí dvojice cestovatelů unikátní záběry. „Před lety to byli v podstatě průkopníci. Nyní už do těchto oblastí jezdí více lidí, ale Dany se Žákajdou se snaží být vždy originální a navštěvovat jiné lokality. Záběry jsou unikátní i v tom, že většinou točí v divočině bez scénáře a podle toho jak se vyvíjí situace. Navíc ve velmi nehostinných podmínkách,“ doplňuje Popelka.

Kdo je Milan Daněk

Blanenský cestovatel má 57 let a tři syny. Je zakladatelem a šéfem blanenského festivalu filmů, setkání a dobrodružství Rajbas. Ten vloni oslavil dvacet let. S přítelkyní Alenou Žákovskou už procestoval kus světa za přírodními národy. Byli například mezi Pygmeji v Kongu, mezi indiány v Amazonii, v Laponsku, Thajsku, na Sibiři, Borneu nebo v Austrálii. Čtyřikrát navštívili pralesy Nové Guinee. Z jejich materiálů vzniklo několik dokumentárních filmů. Po knize Ti, kteří utíkají pěšky se Daněk chystá na další. Právě o mizejících přírodních národech a jejich způsobu života.