„Požární sport má několik disciplín. Soutěžíme v požárním útoku, což by měl zvládnout každý. Pak ve štafetě čtyři krát sto metrů s překážkami, v běhu na sto metrů překážek a ve výstupu na cvičnou věž,“ popisuje závodník Jarůšek s tím, že ti, kteří mohou ve světě Českou republiku reprezentovat, musí excelovat zejména v běhu na sto metrů a výstupu na věž. Sportovci tak balancují ve výšce dvanácti metrů. Výstupu na vrchol předchází běh s žebříkem v ruce. Ten hasičům usnadní výstup do čtvrtého podlaží věže.
V týmu soutěží závodníci vybraní z celé republiky. Přesto jsou dokonale sladění. „Všichni se známe. Šestnáct lidí z reprezentace se schází každý měsíc. Pak jsou čtyři vyřazeni a na mistrovství závodí desetičlenná skupinka,“ přibližuje Jarůšek. Do Ruska přijel spolu s ním zvítězit i trenér a další blanenský profesionální hasič Josef Pěnča.
Soupeři ze zahraničí se věnují tréninku na plno. A jsou za to placení. „U nás je to dobrovolné. Já trénuji ve službě a po službě. Závodění mě neuživí. Přidává mi ale zážitky a podívám se do světa,“ pousměje se jednatřicetiletý Jarůšek.
Při závodech mu nosí štěstí talismany. Opasek a přilba. „Helmu mi pomalovaly moje děti a žena. Nosím ji při každých závodech,“ říká muž. Když se však vrhá do reálné akce, kdy jde o život, musí mít zásahovou přilbu.
V ruské Ufě štěstí při Češích skutečně stálo. Skončili druzí v požárním útoku a třetí ve štafetě i běhu. Jejich výkony sudí bodovali. Češi tak skončili na druhém místě. Kromě stříbrné medaile si domů přivezli i medvědy vyřezávané do dřeva. „Ty nám Ufu připomínají. Vystavovali je tu všude ve městě a v parcích,“ podotýká Jarůšek.
Síly při dalších závodech změří Jarůšek se soupeři v dubnu. Jednotlivé disciplíny zvládne tentokrát v hale. „Od listopadu se musím začít připravovat,“ plánuje sportovec.
