„V krasu se vyráběly hlavně pánské obleky, někdy se šilo také povlečení pro zahraniční firmy, v posledních letech ale třeba i autosedačky. Od začátku devadesátých let přibližně sedmdesát procent produkce odebírala jedna německá firma. Když pak vypověděla Krasu zakázku, podnik se už nebyl schopen uživit,“ přibližuje Marcela Hamerská, která v Krasu Boskovice pracovala jako personalistka od začátku devadesátých let až do jeho krachu.

Konfekční krejčovská výroba je s Boskovicemi spjatá už od konce devatenáctého století, kdy začaly ve městě vznikat první továrny na oděvy. Ty tehdy zaměstnávaly především domácí krejčí, kteří přebírali od jednotlivých výrobců nastříhané látky, doma vše ušili a hotovou konfekci pak nosili na zádech v plachtách nebo vozili na trakařích do továren. Po znárodnění v roce 1948 se však výroba konfekce v Boskovicích soustřeďovala jen do několika výrobních závodů. „Domácí krejčí a švadleny přestali vyrábět doma a přecházeli do továren, kde byla postupně zaváděna mechanizovaná výroba na pásu. Počet domácích krejčí se tak značně snížil,“ píše v boskovickém magazínu Zrcadlo života z roku 1965 tehdejší ředitel Krasu Ladislav Mikuš.

Drahá výroba

Řada švadlen a krejčí přešla do nově vzniklého závodu Kras, který v Boskovicích sídlil na šesti místech. Materiál a výrobky museli pracovníci Krasu převážet z jedné budovy do druhé, čímž se výroba zdražovala. „Po několika letech jednání byl konečně vypracován návrh, aby se vystavěl nový závod. Jeho stavba v hodnotě patnáct miliónů byla dokončena v prosince 1964,“ uvádí Mikuš.

Do závodu na Sokolské ulici v Boskovicích byla převedena výroba za všech ostatních budov. V nových prostorách už bylo ústřední topení, vzduchotechnika, v suterénu šatny, ve kterých měl každý zaměstnanec svou skříňku, lidé měli k dispozici také sprchy, odpočívárnu, kantýnu, závodní kuchyni, jídelnu nebo zdravotní středisko.

Největší rozmach zažil Kras v osmdesátých letech, kdy v něm pracovalo až čtrnáct set zaměstnanců. Do závodu dojížděli hlavně lidé z okolních vesnic. Švadleny Krasu vyráběly konfekci jako pro tuzemsko, tak i pro zahraničí. Šily hlavně pánské a chlapecké obleky, kalhoty, saka, vesty, sportovní oblečení a bundy. Ale také vojenské, policejní a myslivecké uniformy. Po revoluci, na začátku devadesátých let, už v Krasu pracovalo sotva tisíc zaměstnanců, při jeho krachu, v roce 2007, čtyři sta.

„V této době bylo v závodu zaměstnáno tak devadesát procent žen, z toho většinou švadleny. Administrativa a ředitelství podniku sídlilo v Brně,“ doplňuje bývalá personalistka Kra­su.

Častá výměna ředitelů

S posledními majiteli spěl Kras pozvolna k zániku. Německý podnik vypověděl boskovickému závodu zakázku a český trh na uživení nestačil. V jeden den, 31. července roku 2007, pak všichni zaměstnanci naráz podali výpověď „Za posledních majitelů Krasu se v něm jen za dva roky vystřídalo osm ředitelů. Bylo to hrozné období. Poslední čtyři měsíce jsme nedostávali výplaty, švadleny neměly ani na autobus, přesto musely dělat přesčasy. Zadarmo. Každý měsíc hrozilo, že nám odpojí plyn, elektriku nebo vodu, na to se nakonec peníze našly, ale na výplaty nebo zdravotní či sociální pojištění už ne. Navíc podnik nevyplácel peníze ani ženám na mateřské dovolené,“ vzpomíná na poslední dny závodu Hamerská.

V té době se majitelé zkoušeli podnik zachránit například šitím spodního prádla nebo čepic. Na to však v Krasu nebyly stroje a ani švadleny nemohly začít šít ze dne na den místo obleků podprsenky. Hodně kvalifikovaných zaměstnanců postupně odcházelo a začátkem srpna roku 2007 skončila výroba v boskovickém krasu úplně. Koncem října téhož roku se tam šicí stroje rozjely znovu. Tentokrát pod hlavičkou společnosti Pleas. Část švadlen prošla rekvalifikací a místo obleků začaly šít spodní prádlo. Sotva o rok později však v Boskovicích zkrachoval i Pleas. Vloni v prosinci výrobní prostory podniku koupila boskovická firma EKO-DOMOV. Nový majitel areálu plánuje v bývalém Krasu vybudovat středisko obchodu a služeb zaměřené na všechno pro dům.

„Budovu Krasu momentálně opravujeme, postupně z ní vzniká obchodní centrum, ve kterém se bude prodávat vše pro bydlení, pro kutily i řemeslníky od koberců přes nábytek až po spojovací materiály. Otevřít bychom je chtěli letos v srpnu,“ doplnil jednatel firmy Pavel Schwarzer.

Další díly seriálu Tradiční podniky Blanenska najdete ZDE