Tak to alespoň uvádějí dobové prameny. Unikátní předměty se později dostaly ke známému badateli Jindřichu Wankelovi, který zmíněnou lokalitu důkladně prozkoumal.

A v roce 1872 se mu podařilo odkrýt unikátní halštatské pohřebiště. „Dnešní badatelé se přiklánějí k teorii jeskynní svatyně s doklady obětí a lidských pohřbů významnějších představitelů tehdejší společnosti. Wankel odkryl ostatky čtyřiceti lidí a cenných artefaktů. Pozůstatky čtyřkolových vozů, bronzové i zlaté šperky, jantarové a skleněné korále nebo bronzové nádoby,“ uvedl archeolog Muzea Blanenska Marek Novák.

Mnoho lidí si myslí, že známá jeskyně dostala jméno po zmíněné sošce býčka. Ale není to pravda. Název je mnohem starší. Možná o několik staletí. „Existuje několik verzí. Pověsti se zmiňují o ohnivých býcích a kravách v jeskyních. Jméno se může vztahovat k pasení dobytka. Jeskyně mohla sloužit i jako provizorní stáj. Naši předkové ji také mohli pojmenovat podle velikosti. Srovnávali ji s velkým býkem,“ poznamenal člen speleologické skupiny Býčí skála Vlastislav Káňa.

Wankelovy nálezy si mohli lidé až do roku 1882 prohlédnout v Blansku, kde je badatel příležitostně vystavoval. Později jeho sbírka skončila v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni. „Wankel byl nucen se na důchod přestěhovat do Olomouce, kam by se mu rozsáhlé sbírky nevešly. Proto je musel prodat. Kvůli liknavosti českých a moravských muzeí musel přistoupit na štědrou nabídku vídeňských pracovníků, kteří o jeho nálezy usilovali od roku 1873,“ dodal Novák.

Ve Vídni je vystavený i originál bronzového býčka. Lidé si ho ale mohou prohlédnout také na jihu Moravy. Muzeum Blanenska si totiž do nové expozice Cesta do pravěku nechalo udělat dvě repliky. „Jedna z nich představuje rekonstrukci nálezového stavu býčka podle popisu bratranců Felklových. Druhá je rekonstrukcí býčka, jak mohl vypadat v době svého použití v šestém století před naším letopočtem,“ uvedla ředitelka muzea Pavlína Komínková.

Dodala, že do Blanska se po bezmála sto padesáti letech také vrátila část Wankelových unikátních nálezů z Býčí skály. Muzeum je má půjčené od vídeňských kolegů do konce roku. V sobotu k nim chystá dvě komentované prohlídky, které doplní výlet autobusem na prohlídku Býčí skály. Ta je veřejnosti běžně nepřístupná a patří mezí významné zimoviště netopýrů.

Sošku podle dobových pramenů našli v létě 1869 bratranci Gustav a Arnošt Felklovi v jeskyni Býčí skála na Blanensku. Figurka byla odlita z bronzu na hliněné jádro a je uvnitř dutá. V očních důlcích měly být údajně vsazeny skleněné oči. Obě přední nohy, pravá zadní noha, ucho a pravý roh jsou zrekonstruovány. Soška je dlouhá 10,1 centimetru a vysoká 11,3 cm. Pochází z období přibližně 6. století př. n. l. Originál je vystavený v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni. Dvě kopie má Muzeum Blanenska.