Modré, hnědé, černé nebo červené. Nablýskané Velorexy různých barev se v sobotu dopoledne již podvacáté sjíždějí na parkoviště u Zlaté růže v Boskovicích. Každý kus je svým způsobem originál. Jejich majitelé – Velorexáci z Česka i ze zahraničí o svá hadrová vozítka pečují s tou největší láskou. Renovují je a investují do nich spoustu peněz.

Jenže to se vždy nemusí líbit jejich drahým polovičkám. Své o tom ví David Belafi z maďarského města Pécs. „Jezdím sem pravidelně za kamarády. Tady zahajujeme sezonu, podobný sraz se bude konat i v Maďarsku. Starší stroje miluji. Doma mám pětasedmdesát motorek, které jsem pospravoval. Mám je v obýváku i v ložnici. To se ale odrazilo v mém soukromém životě, jsem dvakrát rozvedený," usmívá se muž, který na sraz přijel se svým pětiletým synem.

Najdou se ale i ženy, které mají o vášeň svých partnerů či manželů pochopení. Jednou z nich je Jana Jeřábková ze Svitávky, která je také nadšenou Velorexářkou a majitelkou nepřehlédnutelného Velorexu lesklé červené barvy. Pojmenovala jej Beruška. „Když jsme ho koupili od původních majitelů, byl hodně vybledlý. Manžel mi jej natřel, červenou barvu zbožňuji. V Berušce jezdím pořád, nejen na srazy a vezu v ní i naše děti. Manžel vlastní modrý pickup Velorex z roku 1969, kterých je na světě jen třináct kusů. Když ho koupil, byla to ruina. Kompletně jej zrenovoval, ve Svitávce má i dílnu na spravování aut," říká Jeřábková.

Dnes si své vozítko neumí vynachválit, přiznává ale, že populární hadráky ji na první pohled neokouzlily. „Když na Velorexu pro mě manžel poprvé přijel do práce, dokonce jsem se i styděla. Na sraz jsem poprvé přijela v šatech a podpatcích. Ale přizpůsobila jsem se. Nejenže již chodím na srazy v teplících, ale Velorexy jsem si i oblíbila. Jsou velmi praktické," vysvětluje maminka tří dětí.

Velorexy na parkovišti obdivuje řada návštěvníků. Čtyřicetiletá Romana Kovářová si je nadšeně fotí. A při tom sní o tom, že jednou také bude hrdou majitelkou legendárního tříkolového vozítka s plátěnou karoserií. „Uvidím, jestli na něj budu mít. Chodím se sem na ně dívat každoročně. Nemá to tady chybu, komunita příznivců Velorexů je přátelská a soudržná," hodnotí žena.

Miroslav Staník z Ořechova přijel na sraz se svou rodinou ve stavebním voze, který před časem vlastnoručně vyrobil. Jak říká, chtěl mít originální svatbu v originálním voze. Návštěvníkům se výsledek jeho práce nadmíru líbí. „Ten je parádní, co? Vypadá jako luxusní limuzína. V takovém voze bych si dovedl představit nejen krásnou svatbu, ale i rozvod," vtipkuje Josef Doležel z Krasové spolu se svým kamarádem.

Ivo Fajman z Blanska je natolik zarytý fanda do Velorexů, že o nich připravuje album. „Shromažďuji v něm všechny dochované Velorexy. V současnosti obsahuje asi dva a půl tisíce kusů, a ještě jej budu rozšiřovat. Pro celou velorexářskou základnu jej chci vydat příští rok," přibližuje Fajman, který dokonce jednou jel Velorex spravovat známému do Kanady.

Sraz začal již v sobotu, kdy Velorexáci plnili různé soutěže na čtyřech stanovištích. Hlasováním vybrali ty nejoblíbenější z minulých ročníků. Například ve Svitávce se konala disciplína nazvaná inseminace klokana. Jeden z týmu měl na břiše kbelík a druhý do něj házel sáčky naplněné vodou.

Cílem bylo nachytat jich co nejvíc. „Myslím, že letošní jubilejní sraz se vydařil na výbornou. Počasí bylo super a dorazilo i hodně účastníků. Do závodů se přihlásilo celkem sto padesát posádek," uvádí za pořadatele Tomáš Kostík z Velorex Teamu Zlatá Růže.