Spěchám. Je sobota těsně před druhou odpoledne. Jestli chci stihnou reportáž ze zahájení sezony ve western parku, musím pořádně prásknout do koní. Těžké bouřkové mraky nad boskovickou prérií totiž visí proklatě nízko. U sta hromů.

Přítelkyně nakládá naši dcerku do kočárku. Té se na rozdíl od řidiče tranzitu spát nechce. Ani trochu. Po cestě ječí jak šest Hurónů. Dokonce přeřve i namyšlené pávy, kteří v popoledním žáru korzují za plotem parku. Po cestě potkáváme zástupy bledých tváří, které se už nasytily westernem. Každý druhý prcek má čelenku, kolt nebo je alespoň v obličeji pomalován válečnými barvami.

Na náměstíčku naproti saloonu posedávají ve stínu šibenice, na zápraží domků a před saloonem desítky lidí. V tom vedru bych si dal nejraději místo ohnivé vody nestylově desítku. Nebo radši dvě. Karamba.

Na obřím pískovišti, vedro nevedro, pracuje skupinka batolat a menších dětí na tři směny. Bábovky, hrady, tunely. Jako na zavolanou v dáli zahlédnu šéfa boskovického parku Luboše Jerryho Procházku, který přichází od rýžoviště zlata s lasem v ruce. Na otázku, kolikátou sezonu už ve westernu startují se usmívá. „Osmnáctou nebo devatenáctou? Přesně nevím. Ale to není podstatné,“ říká Procházka.

Letos se mohou návštěvníci western parku podle něj těšit kromě tradičních atrakcí i na koňskou show s názvem Koně, dary bohů. „Tohle půlhodinové představení je výběr toho nejlepšího, co jsme se za těch osmnáct let naučili,“ řekl Procházka s tím, že ve western parku pro letošní sezonu, jejíž hlavní část odstartuje o prázdninách, připravili několik novinek.

Vedení parku otevřelo nový hotel a o prázdninách se chystá zčásti otevřít nový pravěký park s modely dinosaurů. „V městečku dáme prostor také dobovým řemeslníkům. Od hrnčířů po tkalce. Myslím, že by to lidi mohlo zajímat. Pro děti jsme udělali takovou farmu, kde si mohou hrát se zvířaty,“ řekl Procházka a odchází moderovat program před saloonem.

Podle něj první den v sezoně dorazilo do westernu několik stovek lidí. V boskovickém městečku se letos také natočil film Western story, který měl nedávno premiéru.

Jdu se podívat, jak se hází tomahavkem. Kolem pískoviště se přežene partička kluků s kovbojskými klobouky a s plnýma rukama dolarů. Ty hned roztočí právě za hod tomahavkem, oštěpem nebo střelbou z praku do prázdných lahví od ohnivé vody. „Tomahavk jasně vede. Starší syn už na této atrakci byl šestkrát,“ říká mi Marek Meluzín ze Svitav. Do Boskovic jezdí s rodinou alespoň jednou za rok. „Na poutačích u parku jsem viděl dinosaury. Docela mě to překvapilo, protože o nich jsme nevěděli. Jak se pravěky park otevře a budeme mít čas, tak se přijedeme určitě podívat,“ loučí se Meluzín a dává staršímu synovi další dolary na hod tomahavkem.

Mířím k rýžovišti zlata, odkud slyším libozvučnou slovenštinu. „Byli jsme zde před dvěma lety. Dětem se to moc líbilo, tak jsme si udělali výlet. Cesta byla sice kvůli zácpě v Bratislavě náročná, ale nakonec jsme to stihli,“ říká Pavel Achberger z Bratislavy. „Ocko, pozri sa!“ Jeho syn Martin právě objevil v zlatokopecké pánvi lesklý kamínek.

Blíží se třetí hodina a s ní i slibovaná koňská show. To budou fotky. Nebudou! Mračna se nad westernem stahují a v dálce se blýská. Na bouřku, která je na spadnutí, však nejsou náš kočárek a naše ponča stavěna. takže zbaběle prcháme na parkoviště a odjíždíme domů.