Tentokrát s pořádnou bouřkou nad hlavou bivak v kempu ze soboty na neděli vzdávám. Páteční průtrž mračen byla dostatečným varováním. Na jubilejním dvacátém ročníku festivalu omrknu divadlo na hradě, poslechnu si nějaký koncert na scéně za muzeem a projdu si židovskou čtvrť. V případě deště zapadnu pod střechu na grog.

Při odpolední cestě z boskovického Masarykova náměstí potkávám tradiční pestrou festivalovou směs návštěvníků. Míjím vyšisované hipíky, dredaře, studenty, party cyklistů i rodiny s malými dětmi. Nikdo nikam nespěchá. Žádné tlačenice, davy. Pohodička. V židovské čtvrti jako by se zastavil čas. Kromě lahví s vínem a vodou jsou nejčastěji vidět deštníky. Aby ne. Bouřka je pořád na spadnutí. „Festival Boskovice," vysvětluje svému exotickému příteli mladá dívka v šatech. „Bo-ko-více?" slabikuje černoch a šlape do kopce. Vida, jde mu to líp, jak mně před pěti lety.

Před vchodem do stanového městečka v zámecké zahradě potkávám manželský pár z Prahy ve středních letech. Jdou na hrad na divadelní přestavení. Jak jinak s pořádným deštníkem. „Páteční bouřku jsme přežili schovaní v muzeu. Stan nám to nespláchlo," hlásí s úsměvem Ivo Pohořelý se slamákem na hlavě. S manželkou Hanou jsou na boskovickém festivalu už po čtvrté. „Mně se na festivalu nejvíc líbí žánrová pestrost. Od filmů, přes koncerty, divadla, workshopy, autorská čtení a další. Navíc jsou Boskovice krásné město, do lesa je tu kousek. Festival není na žádném letišti nebo poli, má své kouzlo," dodal Pohořelý.

Hana Pohořelá zase ocenila poklidnou atmosféru festivalu. „Mně se zase líbí, že sem jezdí chytrý, rozumní lidi, co ví, jak se mají chovat. Žádný řev a agresivní opilci, kteří dělají ostudu na jiných festivalech," poznamenala žena.

Bouřlivý večer

V hlavním stanu pořadatelů festivalu v boskovické Jízdárně se ptám, jak zvládli páteční průtrž mračen. „Museli jsme přesunout koncert Michala Prokopa a Framus 5 z hlavního pódia v letním kině do Zámeckého skleníku. Také kapela Zapaska vystoupila na jiné scéně. V letním kině pak kapely hrály se zpožděním, než se pódium dalo po bouřce do pořádku, ale odehrálo se všechno. Doufáme, že už další bouřka nepřijde a nebude to taková kalamita jako na festivalu Rock for People v Hradci Králové," říká v sobotu krátce před pátou odpoledne Petra Černá z týmu pořadatelů.

Před půl šestou začíná další přeháňka. Představení divadla Skutr na boskovickém hradě tak uvidím mezi kapkami deště. „Jedeme. Tak hrajeme už konečně," skandují netrpěliví diváci v pláštěnkách na nádvoří hradu. Hercům se jakoby do deště nechtělo. „A nezaprší a nezaprší," haleká nahlas vtipálek z publika. Divadlo začíná. Déšť mi nevadí, ale představení Malá smrt mě vyloženě nebaví. Zvlášť když z dálky duní řízné kytarové riffy formace Gerda Blank. Rychle na hudební scénu za muzeem.

Při běhu z kopce od hradu si mě vyzáblý muž v oranžovém prostěradle plete s poutníkem a nabízí mi nějakou knihu modliteb. S díky odmítám. Do muzea dosupím v momentě, kdy Gerda Blank dohrála. Nevadí. Po ní vystoupí skupina Vložte kočku. Klávesy, bubny, housle a nějaká elektronika v dřevěném kufru. Ajaj. To bude asi nějaký pokus o nový hudební směr. Vložte kočku mi ale dokonale vytřeli zrak. Tahle partička v umolousaných tričkách mě vážné dostala. Originální hudbou a texty. Ode mě palec nahoru.

Festival opouštím s předsevzetím, že příště tady strávím víc dnů pod stanem. Boskovický festival si to totiž zaslouží. Tím co nabízí za program, svými kulisami, atmosférou a lidmi.