Přece nebudeme dávat drahý peníze za stavební pozemek, když máme takovou krásnou zahradu. Co na tom, že tam nevede elektrika a dá se k ní přijet jenom po rozbahněné polní cestě. My už nějak dožijeme v tom starým domě, ale pro vnoučata to bude jak dělaný.

O podobných plánech si lidé z Blanska a okolí budou muset už nechat jen zdát. Na blanenském Stavebním úřadě totiž teď zpracovávají nový územní plán města. V něm nepočítají s celou polovinou vymezených zastavitelných ploch.

„Momentální územní návrhy převyšují sto dvacet hektarů. To je několikanásobně víc než potřebujeme. Chceme sestavit takový územní plán, který by odpovídal tomu, jak se v Blansku skutečně staví. Za rok tu přibude zhruba jen pětadvacet rodinných domů. Proto plán budeme muset značně zredukovat,“ přiblížil vedoucí blanenského Stavebního úřadu Jiří Kouřil.

Na Stavebním úřadě v Blansku se sešly návrhy na zastavění více než sto dvaceti hektarů půdy. Přitom za uplynulých deset let stojí ve městě a v přilehlých obcí nové stavby jen na patnácti hektarech. „Na skutečnou potřebu nových domů by zhruba na dalších osm let stačilo jen, kdyby se uskutečnily všechny aktuální projekty. Podle nich by za tuto dobu přibylo na území Blanska více než dvě stě rodinných domů,“ vysvětlil Kouřil.

Blanenští zastupitelé jsou poučeni dvanáctiletou zkušeností, která je donutila územní plán zredukovat. V novém plánování se budou ohlížet především na to, jestli je vlastník pozemku skutečně rodinný dům schopný postavit a jestli k němu vedou inženýrské sítě. „V územním plánu schváleném v roce 1998 se stávalo, že za celou dobu, co platí, na stavebním pozemku jeho majitel dům vůbec nepostavil. Tomu bychom chtěli při novém plánování zabránit,“ zdůraznil blanenský místostarosta Jindřich Král.

S převedením pole za dědinou na stavební pozemek například teď už nemůžou počítat lidé, kteří chtěli usnadnit stavbu svým vnoučatům. Jednou z podmínek totiž bude to, aby dům vyrostl na území Blanska v dohledné době. „Samozřejmě jsme vstřícní k požadavkům jednotlivých lidí a v novém plánováním jim vycházíme vstříc. Důležité ale pro nás je, jakou mám má stavba perspektivu do budoucnosti, tedy i to, jak je záměr vlastníka pozemku aktuální. Do plánu proto nechceme zahrnovat takové pozemky, u kterých majitelé plánují, že by na nich někdy stavěla až jejich vnoučata,“ varuje Kouřil ze Stavebního úřadu.

Nejen doba, ve které rodinný dům ve městě a okolních obcí vyroste, bude pro zahrnutí pozemku do nového územní pánu rozhodující. Lidé, kteří chtějí při stavbě ušetřit a obydlí si hodlali postavit na poli za vesnicí, budou mít smůlu. „V minulosti se nám totiž často stávalo, že si lidé chtěli převést na stavební pozemek třeba pole nebo zahradu, kde chyběly inženýrské sítě a nevedla tam ani pořádná silnice. Při plánování se na to neohlíželi. Ale pak když postavili, najednou jim začalo vadit, že se třeba v zimě k domu nemůžou dostat, protože se k němu dá přijet jen po polní cestě, kam se naše služby s odhrnovací technikou nedostanou,“ zdůvodnila přísnější kritéria blanenská starostka Jaroslava Králová.

Z nového územního plánu tak v Blansku oproti předchozím letem téměř vyškrtnou stavby, které iniciují jednotlivci. Počítat budou naopak s novými rodinnými domy, které si vezmou na starost realitní kanceláře a developeři. „Pokud si někdo v dohledné době plánuje stavbu na určitém pozemku, musí si nejdřív na Stavebním úřadě ověřit, jestli je ten pozemek vůbec v souladu se současným územním plánem. V budoucnosti však se tu spíše než izolované domy budou pod různými firmami rozrůstat celé zástavby,“ nastínil Král.

Kromě Těchova, kde v příštích letech vyroste až stovka rodinných domů, se bude v Blansku a okolí stavět třeba v Židlochovicích, na Obůrce, v Dolní i Horní Lhotě a v Klepačově. „V jednání jsou i pozemky nad blanenským sídlištěm Zborovce,“ dodal Král.

Momentálně o novém územním plánu na Stavebním úřadu v Blansku jednají. Nejzazší termín, do kterého jej musí navrhnout, aby se nezastavil územní rozvoj města, je rok 2015. Až podle toho, jakým způsobem jej projektant zpracuje, se rozhodne, na jak dlouho bude platit. „Podle odůvodnění projektanta se sestaví plán na určitý počet let. V úvahu přicházejí čtyřleté intervaly platnosti, tedy na čtyři, osm, dvanáct nebo šestnáct let. Rozhodovat se budeme mimo jiné i podle růstu nebo úbytku počtu obyvatel a také podle toho, kolik lidí se do města nebo z města bude stěhovat,“ doplnil Kouřil.