V patnácti letech uměla šít, a proto si její rodiče mysleli, že půjde studovat módní návrhářství. Nakonec se rozhodla pro brněnskou stavební průmyslovku. „A nikdy jsem toho nelitovala. Už na škole jsem v oboru poznala plno báječných lidí, od učitelů po spolužáky," vzpomíná Sirná.

Mezníkem v její kariéře se stal rok 1995. „Tehdy jsem se začala věnovat samostatné projekční činnosti. Všechno spustila nabídka při stavbě takzvaného Zahradního města v blanenských Češkovicích, kde jsem vykonávala funkci architektonického dozoru. Dalším zlomem pro mě bylo navázání spolupráce s projektanty firmy Abras, skvělými lidmi, se kterými úzce pracuji dodnes," říká.

Přesný počet zakázek, na kterých se dosud podílela, nezná. „Nikdy jsem neměla čas o své práci takto přemýšlet. Nezaměřuji se pouze na region, ze kterého pocházím. V době internetu a rychlých aut to ani není možné. Na rozdíl od mnoha spolužáků jsem se ale do Blanska vrátila. Mám ráda toto malé město a jeho okolí, i když vím, že třeba v Brně bych měla pracovních možností více," přiznává architektka.

Blanenská architektura se podle ní stále nezbavila vlivu socialistického režimu. „Za těch více než dvacet let se však hodně věcí změnilo k lepšímu. Samotné Blansko bohužel nemá tak silné historické kořeny jako jiná města. Mělo by být moderní a plné zeleně, jenže stále tomu tak není. Vím, že současné vedení města své dobré vize má, ale jejich uvedení do praxe samozřejmě záleží na dostatku peněz," naznačuje architektka.

Za nejvýraznější pozůstatky minulého režimu považuje výškovou budovu na Wanklově náměstí, dožívající obchodní dům Centrum na Rožmitálově ulici a kritizovaný hotel Dukla. „Tyto stavby vlastně i blokují výrazný rozvoj středu města. Radost mám třeba ze započatých oprav blanenské radnice. Opravila bych i historickou budovu kina nebo přestavěla autobusové a vlakové nádraží, zateplila a nabarvila všechny školy a školky a oživila některá sídliště," vyjmenovává blanenská rodačka.

Vlastní architektonický styl Sirná definovat nechce. „Záleží na tom, o jaký druh stavby jde, v jakém prostředí se nachází a hodně také na dialogu s investorem. Jinak bych projektovala například kapli nebo kulturní centrum a jinak zase fabriku nebo rodinný dům. Oceňuji jednoduchost oživenou zajímavým detailem. Dodnes mám mimo jiné největší radost z kapličky v Šošůvce, ke které mám od dětství osobní vztah," dodává architektka.