„Jezdíme tříčlenná posádka šedesát dní v kuse. Strojník, kormidelník a kapitán, kterého dělám letos já,“ popisuje, jak prožívá letní prázdniny, student divadelní režie na brněnské Jamu.

Od pondělí si Blanenští vychutnali české filmy jako Bathory, Kozí příběh, Tobruk či Kdopak by se vlka bál. Posádka pojizdného kina si tak každý z filmů užije šestnáckrát. Některé snímky jim mohou lézt na nervy. „Někdy si ale ve filmech najdeme oblíbené hlášky, které nám sednou do pusy. Vloni nám tak posloužil Gympl,“ usměje se Večerka. Ten si zakázal chodit do kina na české filmy. Při letní brigádě s Čadíky si jich užije dost.

Maringotka je vybavená lůžky a ledničkou. Vařič s sebou promítači nevozí, aby s filmovými páskami nevyhořeli. „Je to divočejší způsob života. Někdy na nás města nemyslí se záchody a sprchou. Třeba v Blansku máme chodit do domova důchodců. Z náměstí je to ale daleko, tak se většinou domluvíme v hotelu Dukla,“ upozorňuje Večerka, který však vzpomíná v dobrém na blanenské kino. „Vedoucí Langr nám vždy pomohl, když jsme potřebovali,“ dodává.

Členové posádky kinematografu musí mít promítací průkaz. „Máme starší stroje, které jsou náročnější na obsluhu. Jedeme na pětatřicetimi­limetrový film. Ten musíme při promítání šestkrát přehodit z mašiny na mašinu,“ podotýká Večerka. Nejdelší film, který letos veze, je Bathory. Zabere sedm kotoučů.

Když kinematograf přijede do města, musí jeho posádka s úředníky zapečetit kasičku. Do té totiž mohou diváci za film pod širým nebem přispět na konto Bariéry. „Při odjezdu pokladničku rozpečetíme, peníze spočítáme a pošleme na konto,“ dodává Večerka.

Kromě obsluhy promítacího stroje musí muži zvládnout i jedenáctimetrové plátno. „Nosíme tak traverzy a montujeme je. Je problém najít vhodné místo. Plátno totiž musí svírat s maringotkou pravý úhel, abychom mohli promítat rovně a obraz nebyl rozmazaný,“ říká student.

Po dvouměsíční šichtě bývá vyčerpaný. „Jsem ale rád za to, že jsem totálně offline,“ pochvaluje si.