Dokumentaristé navštíví oblast málo známé Tuvinské republiky. „Má něco přes tři sta tisíc obyvatel, ale rozlohou je dvakrát větší než Česká republika. Leží na hranici s Mongolskem a láká nás především příroda a tamní obyvatelé, kteří jsou podle informací dostupných z odborných publikací velmi specifičtí," přibližuje Daněk.

Plánuje zhruba třítýdenní pobyt. „Tento termín jsme si vybrali schválně, protože se tam má konat velmi zajímavý festival. Takže chceme natočit hlavně ten. Měl by obsahovat různé lidové zvyky, divadelní i filmová vystoupení a například i bojové ukázky. Všechno samozřejmě v jiné formě, než na jakou jsme zvyklí v Evropě," vyjmenovává Daněk.

Tuva, jak se republice zkráceně říká, je známá především jako světové epicentrum šamanismu. „To nás ale zase tak moc neláká, protože jsem se dočetl, že se postupem let stala tato disciplína až moc organizovanou. Mezi šamany prý bují ostrý konkurenční boj. Postupně tedy převážila hlavně její komerční stránka, což je samozřejmě mimo náš hlavní zájem," nastiňuje dokumentarista.

Za jeden z hlavních rozdílů oproti jiným dosud navštíveným místům považuje ruský jazyk. „Ten je nám z pochopitelných důvodů nejblíže. Ale nemůžu říct, že bychom někdy museli překonávat velkou jazykovou bariéru. Například v mé nejoblíbenější Nové Guineji, kterou považuji za takový svět ve světě, existuje asi tři sta padesát naprosto rozdílných jazyků. Jednotlivá společenství si nerozumí ani mezi sebou. A právě díky tomu mají velmi rozvinutou schopnost dorozumívat se pomocí posunků. Navíc jsou ochotní používat uměle vytvořené jazyky, jejichž základy znám," vysvětluje Daněk.

Sibiř se například od Nové Guineje liší také kulturní vyspělostí. „Navštívili jsme i oblasti, kde třeba dosud neznají vynález kola. A tím nemyslím pouze toho jízdního. Něco podobného nás v Tuvě nejspíš nečeká, ale určitě nám i tato oblast nabídne nějaká svá specifika," myslí si muž z Blanska, který pracuje jako sociální kurátor na blanenském městském úřadě.

Různé neprobádané kouty světa navštěvuje už patnáct let a nejednou se dostal do značného nebezpečí. „Máme výhodu v tom, že cestujeme ve dvojici. Díky tomu vypadáme důvěryhodněji než nějaká větší skupina. Nepříjemným situacím čelíme docela často, ale po návratu domů a práci s natočeným materiálem si nakonec řekneme, že to za to rozhodně stojí. A pak se na dané místo třeba klidně vrátíme," usmívá se Daněk.