STÁVKU DOPRAVCŮ V KRAJI JSME SLEDOVALI ONLINE ZDE

Lidé z Blanenska, kteří běžně cestují do Brna vlakem, se do krajského města můžou dostat náhradními autobusy, které jedou po trase vlakových linek S 2 na trati Letovice-Brno-Křenovice. Autobusy v okrese jezdí normálně podle jízdních řádů. Někdy i poloprázdné.

Například v autobusech ČAD Blansko podle ředitele společnosti Jiřího Šebely překvapivě sedí i méně cestujících než obvykle. „Vše probíhá v naprostém klidu. V autobusech jsme zaznamenali spíš pokles cestujících, hodně lidí stávku zřejmě vyřešilo dovolenou. Jak jsem pozoroval ráno na nádraží, také náhradní autobusová doprava Kordisu jezdila poloprázdná,“ informoval Šebela.

V brzkých ranní hodinách bylo na vlakových nádražích na Blanensku skoro vymeteno. První náhradní autobusy směr Brno odjížděly například do Adamova poloprázdné. Řada lidí totiž do práce vyrazila autem nebo na kole.

„Já čekám na odvoz. S kamarády jsme se domluvili, že pojedeme do Brna autem. V práci nám volno nedali. Pojede nás pět. Jinak běžné jezdím vlakem. Dnes díky tomu, že jedeme autem, jsem si mohl trošku přispat,“ pousmál se Jiří Beníšek, který stál mezi pátou a šestou ráno před adamovským vlakovým nádražím.

Náhradní autobusové dopravy využila třeba Eva Chmelová z Blanska, která krátce před šestou ráno s jízdním řádem v ruce bloudila v okolí blanenského hlavního nádraží. Náhradní autobusy směr Brno v Blansku vyjížděly z nedalekého autobusového nádraží. „Do Brna jezdím vlakem. Dnes musím autobusem. Co mi zbývá. Ale nevím, odkud přesně jede. Musím se zeptat v pokladně na nádraží. Pro jistotu mám v práci nahlášenou dovolenou,“ řekla Chmelová.

Do práce na kole

Zatímco nádraží zejí prázdnotou, na cyklistických trasách je plno. Ze Spešova do Adamova jel podél řeky Svitavy kolem půl šesté ráno na kole i Petr Hendrich. „Kvůli stávce jsem ze Spešova musel jet na kole. Pracuji v Adamově. Normálně jezdím vlakem. Nic jiného mi nezbývá, ale musím se s tím nějak poprat,“ prohlásil s úsměvem cyklista.

Blanensko ale stávka nijak neochromila. Úřady i nemocnice fungují bez problémů. Do blanenské nemocnice dorazili všichni lékaři a sestřičky, kteří měli nahlášenou službu. „Služby si vzali zaměstnanci, kteří můžou dojet autobusem, kteří jsou z Blanska nebo kteří přijeli autem. Žádný provozní problém u nás není,“ uvedla ředitelka blanenské nemocnice Vladimíra Danihelková.

Ani na úřadech zaměstnanci nechybí. „Všichni vědí, že stávka není omluva pro to, aby nepřišli do práce. Možná někteří pracovníci mají dovolenou, ale úřad rozhodně vylidněn není. Kdo se nedostal vlakem, vzal si asi auto,“ informoval z boskovického městského úřadu starosta Boskovic Jaroslav Dohnálek.

Ani v Blansku na úřadě nedochází ke kolapsu. „Úřad funguje normálně jako vždycky. Lidé, kteří dojíždí vlakem, si to asi zařídili jinak. Nemám ani informace o tom, že by si brali nějaké hromadné dovolené,“ prohlásil blanenský starosta Lubomír Toufar.

Zato někteří studenti zůstali doma. „Určitě někteří studenti kvůli stávce vlaků nepřijeli. Zrovna ale pořádáme vodácký kurz, tak studentů chybí víc a nevíme přesně, kolik kvůli stávce,“ řekla výchovná poradkyně z gymnázia v Rájci–Jestřebí Kateřina Pernicová.

Studenty, kteří kvůli stávce zůstali doma, učitelé omluví. „Ředitelské volno jsme nedali, ale když studenti přinesou omluvenku, že nepřišli z důvodu stávky, jejich třídní učitelé je omluví,“ dodala Pernicová.

Důležité je být na cestě. Ta je pro mě ten pravý cíl

Adamov /ROZHOVOR/ - Stanislavu Trnčákovi z Adamova stávka udělala radost. Do práce do Brna se svezl autobusem. Nazpátky se prošel pěšky.


Jak dlouho Vám cesta z práce pěšky trvá?
Jdu ze Slatiny přes Mariánské údolí, Ochoz až do Adamova. Odhaduji to tak do třiceti kilometrů. Chodím rychle, zabere mi to asi pět hodin.

Jdete pěšky jen kvůli stávce nebo se tak vydáváte z práce i jindy?
Stávka je pro mě podnět, z práce chodím ale i jindy. I když většinou ne celou cestu, ale třeba se svezu do Bílovic a odtud jdu pěšky.

Co byste dělal, kdyby pršelo? Jel byste náhradní autobusovou dopravou stejně jako ráno do práce?
Nejel. Mám dobrou nepromokavou bundu, chůze mě baví, tak chodím i v dešti.

Co Vás vlastně na chůzi baví? Nenudíte se, když jdete tolik hodin sám?
Při chůzi se nenudím. Důležité je pro mě být na cestě, která opravdu může být cíl. Prostě jdu a vnímám ten přítomný okamžik, dívám se kolem sebe a když uvidím třeba zříceninu, tak se zastavím, odpočinu, najím se. Někdy chodím i s jinými lidmi, teď v srpnu zrovna povedu na pouť skupinu asi deseti lidí, ale jít sám mi nevadí.

Jakou nejdelší cestu jste v životě ušel?
Nejdelší byla asi poutní cesta po česko-německo-polském trojmezí, zhruba tři sta padesát kilomentrů. Poutní cesty chodím často. Ani ne tak z nějakého přesvědčení, ale je na nich úžasné, že tam potkáte lidi, které byste jinak nepotkali, Američany, Francouze, Poláky, Němce a všichni se zdraví a usmívají se na sebe.

Když se vydáváte na tak dlouhé, neznámé cesty, nebloudíte někdy?
To víte, že občas zabloudím. Nejhorší to bylo asi na poutní cestě v Pyrenejích, kde jsem měl jen japonskou mapu, ve které cesta nešla pořádně najít. Dvacet kilometrů jsem tehdy nepotkal ani živáčka, neměl jsem vodu a docházelo mi jídlo. Řídil jsem se podle letu ptáků a nakonec to dopadlo dobře. Nic není tak hrozné, jak vypadá.

VLADĚNA ŠEBELOVÁ
JAN CHARVÁT