Davy lidí, policisté s obušky, násilí, křik. Takto bouřlivě odstartovala v pátek 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě sametová revoluce. Lidé v ulicích Blanenska ji prožili mnohem klidněji. Přesto neměli o napětí nouzi.

Přes páteční brutální potlačení demonstrujících studentů se začalo v Praze formovat Občanské fórum. V české metropoli i v Brně navíc pokračovaly v dalších dnech manifestace. „Na Blanensku a Boskovicku tomu tak nebylo. Lidé vyrazili do ulic až poté, co byla celostátně vyhlášená generální stávka, tedy až 27. listopadu,” přiblížil historik Muzea Boskovicka Petr Vitámvás.

Podle něj se aktuální zprávy na Blanensko dostávaly zpočátku obtížně. Oficiální média totiž o demonstraci informovala jen okrajově a zkresleně. „Informace se do regionů šířily zejména díky studentům. Někteří tam vyjížděli, jiní se vše dozvěděli od známých, kteří byli v centru dění. Postupem času ale začala pouštět ven víc zpráv i média,” pokračoval Vitámvás. Generální stávky se pak zúčastnili ti lidé, kteří podporovali požadavky Občanského fóra. „Jedním z nich bylo prošetření zásahu na Národní třídě,” podotkl historik.

S policií v patách

Boskovičtí demonstrovali pod taktovkou štábu, který vznikl v tamní škole. „Bylo mi třicet let a dělal jsem školníka. Byl jsem naštvaný na režim, který v Česku fungoval, tak jsem do toho šel,” uvedl Alois Oujeský z Boskovic s tím, že o stávce dával vědět vylepováním plakátů v ulicích.

Rebelům však byli v patách policisté. „Naháněli nás a plakáty potom strhávali. Nevěděli ale, co se bude dít, jak budou fungovat. Chvíli tak nastalo bezvládí,” líčil Oujeský. 27. listopadu se pak dnešní Masarykovo náměstí zaplnilo lidmi. Měli na sobě trikolory, drželi vlajky a transparenty, zpívali hymnu. Lidé také sledovali dění v televizi. V těch dnech Oujeský s dalšími rozjeli v Boskovicích Občanské fórum. „Neměl jsem ale politické ambice. Brzy jsem vystoupil,” dodal.

Dění v Boskovicích sledoval také Jiří Bušina. „Vedli to tehdy mladí lidé. Já se v politice už neangažoval. Stáhl jsem se poté, co jsem v šedesátém osmém jako člen městského národního výboru s dalšími kritizoval, jak se vedla partaj. Někteří to pak odnesli. Vyšel článek, že jsme pravicovým centrem, z gymnaziálního učitele se stal dřevorubec, z tajemníka zase skladník,” vzpomněl Bušina.

Ruce od krve

Generální stávce v Blansku předcházela noční výprava k litinové soše Klementa Gottwalda. Ta se tyčila na dnešním náměstí Republiky. „Někdo v noci natřel soše ruce červenou barvou, která symbolizovala krev, pak už to mělo rychlý spád,” řekl bývalý blanenský místostarosta Jindřich Král.

V době sametové revoluce pracoval ve slévárně ČKD. Lidé se chystali na demonstraci, v továrně stála práce a šéfové jednotlivých oddělení žhavili telefony a sdělovali si informace. „Pak kolem čtyř tisíc pracovníků vyrazilo v průvodu na blanenské náměstí. Měli československé vlajky, transparenty. Drtivá většina lidí byla v euforii, ti zbylí si uvědomovali, že komunistická éra končí,” popsal Král.

Budoucnost viděl o revoluci černě třeba František Ladič z Blanska. V té době byl předsedou městského národního výboru. „Den před generální stávkou lidé udělali řetěz a procházeli náměstí. Ten den vzniklo i Občanské fórum. Byl jsem se podívat i na pondělní stávce. Vedoucí tajemník tehdy chtěl vystoupit na balkonu radnice, lidé ale začali pískat a nenechali jej mluvit,” vzpomněl Ladič. Ten nesouhlasí s politikou po roce 1989. „Dovedla to k zániku průmyslu, což vidíme i na Blanensku. Vrátili jsme se do kapitalismu před více jak sto lety,” míní.