„Na domech zavlály prapory v národních barvách a na budově Panského domu místní vyvěsili veliké obrazy našich osvoboditelů profesora Tomáše Gariqua Masaryka a presidenta Wilsona. Z domů, kde byl poštovní úřad a četnická stanice, lidé strhávali znaky rakouského státu: dvouhlavého orla,“ zachytil dobové události v knize Dějiny městečka Olešnice Josef Višinka.
Každý večer pak týden chodil průvod Olešnických městečkem. S dechovkou zpívali národní písně.
Na zdi adamovského hotelu se krátce po telegrafické zprávě o vzniku Československa objevil neumělý nápis Ať žije Wilson a Masaryk.
V úterý 28. října 1918 ráno dorazil na boskovickou radnici tamnímu starostovi Josefu Kirchmannovi telegram o vyhlášení republiky. Jakmile se zpráva roznesla po městě, místní vyvěsili na domy prapory a Boskovičtí začali slavit svátek osvobození. Na náměstí byla svolána manifestace se slovy Vzhůru, máme svůj vlastní stát. „V jedenáct hodin odzvonil na věži kostela umíráček starému Rakousku a nato zazněl velký zvon na oslavu svobodného státu. Městský důchodní (vrchností pověřený úředník, který se staral o výběr daní na důchody – pozn. redakce) a zřízenci odstraňovali znaky bývalé státní moci,“ popsaly události školní kroniky.
V Blansku se příliš dobových textů a fotografií podle Milana Koudelky z Muzea Blanenska nedochovalo. „Fotoaparát byl v té době velká vzácnost. A obecní kronika se v té době v Blansku ještě nevedla. V kronice obecné a měšťanské školy dívčí v Blansku se psalo, že náš národ byl osvobozen od tři staletého otroctví a stává se samostatným a svobodným,“ uvedl Koudelka.
Ve Velkých Opatovicích zasadili místní celkem šestnáct lip svobody. Do dnešních dní přežila jediná. Takzvaná Zádvorská lepa, kterou zasadil kameník a písmák Jan Pospíšil před svým domem. Na konci druhé světové války kolem ní prošla německá i ruská armáda. „Zádvorská lepa je mimo jiné symbol nezdolnosti a svobody našeho státu,“ řekla koordinátorka ankety Andrea Krůpová.
