Hrají si raději o samotě, nereagují na své jméno a pokyny, přepadají je návaly vzteku nebo jsou hyperaktivní. Některých těchto příznaků si všimla u svého dítěte i Hana Němcová z Rájce – Jestřebí. Ve dvou letech jí pak odborníci sdělili, že její syn je autista. „Vojta začal mluvit až v sedmi letech. Musela jsem ho naučit, jak má odpovídat. Když ale lidé formulují otázku jinak, než jak zná, neví, co má odpovědět. Teď umí i násobilku čtyřmi, ale pokud bychom ji často neopakovali, zapomene ji,“ přiblížila Němcová s tím, že Vojta postupně vyzrává. Je schopný odposlouchat melodii a hned ji přehrát na klavír. Rád staví modely letadel a maluje.

Vojta není s touto diagnózou sám. V Jihomoravském kraji evidují odborníci čtyři sta autistů do osmnácti let, na Blanensku devatenáct. „Blanensko je jakýmsi bílým místem na mapě našeho kraje,“ podotkla krajská koordinátorka péče o děti s autismem Zuzana Žampachová.

Autismus není podle ní nemoc. „Nemoc je něco, co se dá vyléčit. Autismus je celoživotní stav, jehož intenzitu je možné ovlivňovat speciálně pedagogickým přístupem. Existuje spousta názorů, největší proud říká, že jde o neurovývojové postižení,“ upřesnila Žampachová s tím, že tento stav vzniká v době vývoje dítěte a odborníci neví přesně kdy. Autismus je diagnostikován z chování člověka. Projevuje se v oblasti komunikace, sociálních vztahů a v oblasti představivosti a zájmů.

Někteří autisté mohou žít samostatně. „Převážně jde o lidi s Aspergenovým syndromem. Ten odborníci poznají většinou až u dětí ve věku pěti až sedmi let. Jejich intelekt je v normě, u některých až nadprůměrný, avšak mívají problémy v sociální oblasti,“ pokračovala Žampachová.

U většiny autistů však odborníci potvrdí postižení do tří let života. „Tito lidé mohou mít problémy obrovské. Mohou se třeba naučit mluvit, ale nemusí rozumět,“ dodala koordinátorka s tím, že autismus žádné léky nevyléčí.

V těchto dnech je v tiskárně kniha nazvaná Přemůžeme autizmus? Napsala ji Anna Strunecká. Za knížkou však stojí také lidé z Blanenska. „Kniha se zabývá i otázkou, co je spouštěcím mechanismem autismu. Jednou z příčin může být povinné očkování. Máme totiž osobní zkušenost s rodiči, jejichž děti se do asi dvou let vyvíjejí přirozeným způsobem. Pak jsou povinně naočkovány některou z vakcín a po jejím podání začnou obracet oči v sloup, přestanou komunikovat, ztratí schopnost mluvit, uzavřou se do sebe a jejich psychický i duševní vývoj se zastaví nebo výrazně zpomalí,“ tvrdí duchovní otec knihy Pavel Šebek. Podle něj kniha slouží rodičům také jako učebnice. Dozví se o prevenci i o tom, co dělat, když odborníci u člověka autismus rozpoznají. „Kniha se staví i proti názorům konvenční medicíny. Tím si „zasluhuje“ odpor, se kterým počítáme. Lidé by ale měli mít informace,“ sdělil Šebek.

Zuzana Žampachová se odmítla ke knize a jejím autorům vyjádřit. Že by očkování mělo na autismus vliv, není podle ní prokázané. „O tomto se mluví už řadu let, definitivně to ale odborníci neprokázali u žádné skupiny lidí,“ podotkla.