Už devadesát let usedají diváci do ztemnělého sálu blanenského kina a nechají se unášet filmovým dějem. Kulaté výročí si připomenou v úterý. Kromě slavnostního promítání pohádkového muzikálu V peřině zhlédnou i výstavu fotografií. Minulý měsíc Blanenští kino digitalizovali, uvidí tak i filmy ve 3D. V nejbližší době přibudou i přímé přenosy z koncertů, divadel či oper.

Kino v Blansku postavili členové spolku Bio invalidů v roce 1921. První představení, které tam diváci zhlédli, byl němý film Atlantis o zkáze Titanicu. „Blanenské kino bylo kinem válečných invalidů. Lidé, kteří se zranili ve válce, tam dělali uvaděče a promítače. Dva z nich jsem znal. Oba přišli o nohu. Těch pár haléřů, co v kině dostávali, je neuživilo. Milovali ale zábavu,“ zavzpomínal blanenský pamětník František Jalový.

Podle něj bylo dříve promítání velkou událostí. Oblíbené byly grotesky třeba s Lauerem a Hardym. V neděli po obědě se zase promítaly pohádky pro děti. „Večer pak takzvané zamilované filmy, za jejichž zhlédnutí mladým hrozila ve škole dvojka z mravů,“ podotkl Jalový. V předsálí nechyběl bufet a mezi představeními byly pauzy, aby si tam lidé mohli něco koupit.

Úplně první budovu blanenského biografu postavilo Bio invalidů za necelých čtyři sta tisíc korun. Tato suma pokryla i nákup promítacích strojů. Ve zpravodaji města Blanska z roku 1986 se píše, že v přízemí bylo přes tři sta sedadel, v lóžích dalších dvacet a na galeriích téměř devadesát. Nejprve se promítalo třikrát týdně, v neděli vždy tři představení, pak se počet promítacích dnů rozšířil až na šest. Vstupné stálo maximálně čtyři koruny.

Zpočátku ručně

Zvukový film Blanenští poprvé viděli v roce 1931. „Zvuk byl nahraný na gramofonové desce a promítač musel dávat pozor, aby na obraz přesně navazoval. Promítací přístroj byl ze začátku na ruční kliku a později jej nahradil pohon na elektrický motorek s řemínkem. Pracovníci si také dělali sami ručně diapozitivy,“ popsal ve zpravodaji jeden z členů Bio invalidů František Petlach.

Ke konci druhé světové války Blanenští chtěli kino zbourat a na jeho místě postavit nové podle návrhu architekta Bohuslava Fuchsy. Ale to se nestalo. Architektura ve městě totiž nabrala jiný směr.

Ke konci padesátých let prošlo kino přestavbou a začaly se promítat širokoúhlé filmy. Asi po deseti letech je nahradil sedmdesátimili­metrový film a blanenské kino se stalo panoramatickým. V šedesátých letech začalo diváků ubývat, což vedlo k další přestavbě.

Vylepšení následovala i později. „V devadesátých letech jsme zrekonstruovali zejména sál, kde jsme časem vylepšili i zvuk, vyměnili sedačky a plátno. Nedávno jsme také nahradili neonový nápis na budově diodovým, dva nápisy jsme přidali i na boční strany. Úpravy zachycují fotografie, které chceme příští týden v kině vystavit,“ sdělil šéf kina Pavel Langr s tím, že výstava bude součástí oslav devadesátého výročí biografu.

Promítání ve 3D

V úterý v sedm hodin večer navíc lidé uvidí slavnostní promítání filmu V peřině ve 3D. „Předtím bude beseda s herečkou Nikol Moravcovou a snad i dalšími aktéry filmu. Digitalizaci kina, kterou jsme udělali v září, přiblíží publiku odborníci,“ dodal.

Digitalizace byla podle Langra v blanenském kině nutná. Filmy už totiž nejsou nahrané na filmových pásech, ale na harddisku. „Bez digitalizace bychom tak přišli o všechny nové filmy, které starší stroje nepromítnou,“ upozornil Langr. Přestože úpravy stály téměř čtyři miliony korun, Blanenští vstupné téměř nezdražili. „Klasické filmy stojí přibližně stejně, jen za film ve 3D zaplatí divák sto třicet korun,“ upřesnil Langr s tím, že chystají i přímé přenosy sportovních zápasů, koncertů, baletu, oper či divadla.

Do blanenského kina občas zamíří Kateřina Špačková. „Když chci vidět dobrý film, čas si na něj udělám a novinky vítám, třeba 3D projekci. Nemusím teď za takovou podívanou dojíždět jinam,“ je za modernizaci ráda žena.