Bioplynová stanice má zpracovávat chlévskou mrvu a kukuřici. A s tou má podle Pavlíka obec špatné zkušenosti. „Ve Vanovicích by ji pak pěstovali ve zvýšené míře. Drží se v ní hodně vody, která u nás v roce 2002 způsobila lokální záplavy," přiblížil Pavlík.

Bioplynová stanice má stát asi dvě stě padesát metrů od rodinných domů. Proti stavbě před časem vznikla i petice, kterou podepsalo několik desítek lidí. Jako například Radka Špidlíková. „Stavba stanice se mě bezprostředně týká, protože máme dům kousek od místa, kde se má stavět. Bojíme se zvýšeného hluku, prašnosti, zápachu, a také zvýšení dopravy v obci," řekla už dříve Špidlíková.

Ředitel Agrospolu Knínice Ladislav Menšík ale uvedl, že zápach by pomohla bioplynová stanice naopak omezit. „Ve Vanovicích chováme prasata, která vyprodukují velké množství kejdy. Na ni máme speciální jímku, ale přesto je to cítit. Stanice by pak veškerou kejdu zpracovala a zápach by tak naopak zmírnila. Co se týče jejího provozu, tak ten vůbec není hlučný," vysvětlil Menšík.

Produkce kukuřice by se však zvýšila. Ovšem nejen ve Vanovicích, ale na celém katastru, který zemědělci obhospodařují. Sahá od Boskovic až po Světlou. Kukuřice by tvořila pětašedesát procent paliva bioplynky. „Nyní ji pěstujeme zhruba na dvou stech sedmdesáti hektarech, pak bychom k nim přidali přibližně dalších dvě stě. Ale každý rok by to bylo jiné. V obci by jezdilo více aut jen v září, v období sklizně silážní kukuřice. Trvá to asi čtrnáct dní," přiblížil Menšík. Krajský úřad podle něj posuzoval vliv bioplynové stanice na životní prostředí a vydal již kladné stanovisko.

V myšlence postavit v obci bioplynovou stanici naopak nevidí nic špatného starosta vanovického sboru dobrovolných hasičů a zastupitel Svatopluk Dračka. „Rozhodnutí ostatních respektuji, ale podle mě bioplynka není špatná věc. Napomohla by rozvoji regionu a získávání alternativních zdrojů energie. Agrospol Knínice je jedním z tradičních zaměstnavatelů ve Vanovicích i okolí, proto bychom mu neměli v záměru bránit," míní Dračka.

Přiznal ale, že na jeho názor má možno vliv i to, že od bioplynky bydlí dál. „O projekt jsem se však detailněji zajímal a dnes již mají bioplynové stanice mnohem menší dopad na okolí, než tomu bylo v minulosti. Jediné negativum vidím v tom, že by v okolí družstva jezdilo více aut," sdělil Dračka.

Proti stavbě bioplynové stanice protestovali i lidé z letovické místní části Třebětín. Zařízení tam chtěla postavit letovická společnost Ledeko. Lidé však měli strach ze zápachu a těžkých aut, která by jim jezdila mezi domy. Přes čtyři sta lidí podepsalo petici a odvolalo se proti územnímu rozhodnutí ke krajskému úřadu.

Ten jejich připomínky zohlednil a plány Ledeka definitivně zmařil. „Ze záměru jsme nakonec ustoupili. Mrzí nás to, ale už s tím nic nenaděláme. Chtěli jsme něco udělat pro lepší životní prostředí, ale lidé si to nepřáli. Na jiném místě stavbu nechystáme. Musela by se nacházet poblíž naší živočišné výroby, což je jinde technicky nemožné," konstatoval předseda představenstva Ledeka Kamil Vystavěl.

Naopak zelenou dali bioplynové stanici před časem zastupitelé v Sebranicích. Tamní zemědělské družstvo ji ale přesto nepostavilo. Zařízení mělo být přitom v Česku ojedinělé a pracovat na bázi takzvané suché fermentace, která zpracovává kukuřičnou siláž. „Stát bohužel stopl dotace na pořízení bioplynových stanic. Také jsme měli problémy s odkupem některých pozemků. Německá společnost, která měla projekt ve své režii, chtěla nejdříve postavit stanici větší, ale pak nám sdělila, že postaví dvě menší. Návratnost investice by byla mizivá," zdůvodnil předseda představenstva Zemědělského družstva Sebranice František Slezák.