Když se řekne Moravský kras, co se vám vybaví jako první?
Pro mě to asi budou hluboká údolí. Žleby s přirozeně rostoucími lesy na skalnatých stráních. Jsou tu mnohdy výhledy do krajiny, které u nás nikde jinde člověk neuvidí.

Pro spoustu lidí kras znamená hlavně jeskyně. V jejich okolí je však také úžasná příroda…
Přesně tak. Ne že bych neměl rád podzemí a jeskyně, ale to, co se nachází na povrchu, mě láká mnohem víc. V podzemních prostorách na člověka dýchá duch starých časův celé své neživé tiché kráse. Ale na povrchu je život, hrající všemi barvami. A to se mi líbí víc.

Jak vás napadlo založit spolek Okras?
Myšlenka vznikla zhruba před čtyřmi lety. Tehdy jsme si s kamarádem Michalem Friedlem říkali, že bychom rádi nějak aktivně přispěli k tomu, aby příroda a krajina, ve které žijeme, zůstaly pořád tak pěkné. Nějak nám přestalo stačit přírodu pouze popisovat, ale chtěli jsme také pro ni něco fyzicky udělat. Oba jsme přírodovědci. Uspořádali jsme první Den Země v Adamově u Ptačí svatyně a začali k sobě lákat další podobně smýšlející lidi z okolí, až se nás dalo dohromady asi deset aktivních členů. Rozhodli jsme se, že naším působištěm bude Moravský kras a okolí, protože v současnosti tu podobná organizace jako ta naše chybí.

Kdo je Michal Juříček
Věk: 35 let
Bydliště: Adamov
Povolání: botanik a lektor ekologických výukových programů. Předseda spolku Okras. V současnosti má přibližně deset aktivních členů, kteří se věnují ochraně přírody Moravského krasu a okolí. Na vybraných místech formou sečení luk, vyřezávání náletů a odstraňování invazních druhů rostlin.

Co přesně děláte?
Jednak se věnujeme právě aktivní ochraně přírody. Na vybraných lokalitách formou sečení luk, vyřezávání náletů a odstraňování invazních druhů rostlin pomáháme ke zvýšení druhové bohatosti těchto lokalit. Druhým směrem našich aktivit jsou osvětové akce, na kterých se snažíme veřejnosti přiblížit fungování přírody a ukázat jim zblízka její krásu.

A konkrétní akce?
Ochranářské akce míváme do roka pravidelně tři. Je to vytrhávání netýkavky žláznaté kolem potoků v krasu. Kosení podmáčených orchidejových luk severně od Holštejna a komplexní péče o prudké škrapové stráně nad Lažánkami. Letos plánujeme přidat ještě péči o světliny v lesní rezervaci Čihadlo u Babic nad Svitavou. Osvětové akce jsou už také poměrně tradiční. Je to už zmíněný Den Země v Adamově a pak vždy dvě exkurze na různá místa v krasu s povídáním o rostlinách, zvířatech, geologii, historii krajiny… Jsou tu ale i další akce. Letos už podruhé pořádáme fotosoutěž zaměřenou na Moravský kras s výstavou a besedou v klubu Ulita v Blansku. Dále pak Ptačí festival v Ostrově u Macochy, sázení oskeruší a další.

K čemu je prospěšné kosení zanedbaných luk?
Jde o to, že pokud se luční porosty nekosí, začne obzvlášť na vlhčích místech docházet k hromadění živin. Ty dokáží poměrně efektivně využít některé konkurenčně silné druhy trav, ale i bylin a ty pak mezi sebe žádné další druhy nepustí. Louka se začne ochuzovat a jako první ustoupí nejcitlivější, konkurenčně slabé druhy jako například orchideje. Bez kosení také budou louky postupně zarůstat nálety dřevin, protože v našem klimatickém pásu většina území přirozeně spěje k lesu a louka je vlastně něco nepřirozeného, co bez činnosti člověka samo nemůže existovat.

Sledujete na místech, kde kosíte, nějaký posun?
Zrovna letos jsme zjistili, že při pravidelném sledování počtu kvetoucích orchidejí prstnatců májových na loukách u Holštejna jejich množství stále stoupá. Začínali jsme na pěti exemplářích a postupně během pár let jich tu letos bylo přes třicet.

Co podle vás nejvíce ničí unikátní lokalitu Moravský kras?
Podle mě jsou to právě turisté, kterých je tu někdy až příliš. V tom množství se vždy najdou takoví, kteří nedodržují pravidla a zákazy. Problematické je to někdy s horolezci, ale naštěstí je jejich vysoká koncentrace většinou směřována na několik málo skal, které jsou tomuto účelu svým způsobem obětovány. Docela se ale obávám fenoménu singletrailových stezek. Ty jsou sice zatím za hranicí chráněné krajinné oblasti, ale pokud vím, jsou tu i snahy umístit nějakou z tratí přímo do chráněného území. To by, myslím, byl velký negativní zásah.