Kořenec - Naposledy si členové pořádně zatančili na svém tradičním bále loni, a poté už jen na jednom jediném vystoupení. „Letos jsme bál bohužel pořádat nemohli, velký otazník visí i nad našimi tradičními slavnostmi na konci června. Skutečně se moc těšíme, až současná omezení poleví a budeme se moci zase scházet,“ zdůraznil vedoucí Kořeňáku.

Folklor jste u vás, tuším, měli rodině?

Přesně tak. Můj táta vedl náš soubor od roku 1958, už jako kluk jsem s ním chodil na zkoušky, potom jsem do souboru nastoupil jako tanečník a nakonec jsem po tátovi převzal od roku 1990 roli vedoucího. Dá se říct, že jablko padlo přímo pod strom. Do souboru jsem chodil vlastně od mala, bylo přirozené, že jsem do něj posléze vstoupil. Navíc jsme byli větší parta spolužáků ze silného ročníku a spontánně jsme se domluvili, že do souboru vstoupíme téměř všichni.

Co vás po desítkách let na folkloru pořád přitahuje a baví?

Je hodně zajímavé, jak se lidé dřív při všech okolnostech, jako byla chudoba, války a podobně, dokázali krásně a dobře bavit. Také znali věci, které my už zapomínáme a jejich objevování mě zkrátka baví. Znamená to po archivech shánět staré písničky, pořekadla a zvyky. Kdyby bylo vedení souboru jen manažerská činnost, asi bych se jí tak dlouho nevěnoval.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Kde se dnes dají ještě najít staré zvyky a podobně?

Je to samozřejmě už poměrně složité, ale možnosti stále jsou. Pátrám v archivu Etnografického ústavu, nebo v depozitářích a archivu Moravského zemského muzea. Další poznatky se dají získat z pozůstalostí pamětníků nebo některých folkloristů nebo etnografů.

Kolik má v současné době Kořeňák členů?

V současné době je nás kolem pětadvaceti, na některá vystoupení se vrací i bývalí členové. V Kořenci je ještě při mateřské školce dětský soubor Kořeňáček. Ten k nám přímo nepatří, ale někteří z našich členů jím prošli. Dětským nebo dospělým souborem ostatně prošla velká část lidí z Kořence a tak se tahle tradice dětí z generace na generaci a díky tomu soubor trvá. Je to dokonce tak, že se skutečně členství v soboru předává v rodině, rozhodně to platí o mé rodině, v souboru jsou děti i vnoučata, i rodině mého bratra.

Jak se v čase epidemie daří soubor udržovat takříkajíc udržet v chodu?

Pokud jde o tanečníky a tanečnice, tam se známe natolik dobře a potkáváme v obci natolik dlouho, že je vše v pořádku, i když zkoušky samozřejmě mít nemůžeme. Horší je to s muzikou. Nutně ji potřebujeme doplnit o další muzikanty, což se nám zatím nedaří.

Pokud vím, máte i místní kořenecký kroj?

Máme a jsme na něj hrdí. Sice není tak zdobný jako jsou kroje na jihu Moravy, ale hrdí jsme na něj proto, že jako jedni z mála souborů jsme jej nemuseli nijak obnovovat. První soubor v roce 1948 jen obešel chalupy a převzal kroje, které se nosily do druhé světové války. Hodně dbáme i na to, abychom zachovali i materiálovou původnost našich krojů. Dáváme si záležet na tom, abychom měli jelenicovinu na kalhoty pro chlapce, kašmír pro děvčata na sukně a podobě a zachovali si svůj kroj v podobě kolem roku 1870. To samé platí o našich písničkách a tancích. Jednu dobu nás za to kritizovali, že si máme z moravského folkloru vybrat to nejlepší a s tím vystupovat. Později nás zase právě za to, že jsme si drželi svůj folklor, vynášeli. Ostatně, kdyby se všichni vydali tou první cestou, tak žádný místní folklor nezůstane a bude v celé zemi jen jeden univerzální, a to by nebylo dobře.

Kořenec patří etnograficky k Malé Hané?

Etnografové říkají, že jsme horská oblast Malé Hané. Dědina je totiž v nadmořské výšce 650 metrů nedaleko od nás je nejvyšší bod Drahanské vrchoviny, Skalky, který má 730 metrů. „Hluboko “ pod námi (úsměv), tím myslím tři sta výškových metrů níž, je Malá Haná. Ta zahrnuje i Boskovickou brázdu. Když jsme nedávno přijeli na vystoupení do Cetkovic, která do ní patří, povídaly staré babičky, které seděly před okny „Á, děvčata z hor k nám přijely!“.

Mimochodem, čemu se věnujete profesně a máte vedle folkloru i nějaké jiné koníčky?

Pracuji v energetice, takže pracuji v technickém oboru a folklor to do jisté míry vyvažuje. Práci mám časově náročnou, a tak mi vedle folklóru už moc prostoru nezbývá. A ten kousek, který zbývá, věnuji vnoučatům.

Jak moc vás postihla epidemická omezení od loňského roku, co dělají s folklorem?

Dělá to velkou neplechu. Loni jsme měli prakticky poslední vystoupení na našem bále, který pořádáme od roku 1983. Letos měl být, právě minulou sobotu už osmatřicátý ročník, ale kvůli epidemii se vůbec poprvé za celou tu dobu konat nemohl. Smluvených jsme měli loni osm vystoupení, uskutečnit se mohlo jen jediné. Letos jich měl být dvojnásobek, protože všechna loňská pořadatelé nerušili, ale překládali na letošek a přibyla i další. První a druhý týden v březnu jsme například měli v litovelském muzeu předvádět zpracování lnu, ale nad tím se teď už velmi smráká. Co dva roky pořádáme poslední týden v červnu Slavnosti písní a tanců v Kořenci. Měli jsme je pořádat právě letos, ale jsme čím dál skeptičtější, že to bude letos možné. Slavnosti pořádáme o roku 1985 a posledních osm let v letech, kdy slavnosti nejsou pořádáme v muzejní noc v kořeneckém muzeu folkloru. Při nich se vedle písní a tanců věnujeme řemeslům, a také zábavě v podobě polodivadelních vystoupení na téma kořeneckých strašidel, kořeneckého jídla a podobně.

Začal nám půst, budou Velikonoce. Co byste se souborem za běžných okolností chystali?

Chystali bychom se na zmíněné vystoupení v litovelském muzeu a předváděli zpracování lnu. Na řemesla totiž klademe velký důraz. Začali jsme tím, že jsme našim dětem chtěli předvést zpracování lnu, které znají jen z večerníčků. Sehnali jsme si proto základní nástroje pro zpracování lnu, což je drhlen, vochle a mědlice. Pak jsme si řekli, že to musíme ještě rozšířit, sehnali jsme si kolovrátky a naučili se na nich příst ze lnu. Loni jsme to pak dotáhli až k tomu, že jsme si nechali vyrobit tkalcovský stav. Díky tomu vzrostl i zájem například muzeí, protože při našem vystoupení divákům ukážeme na začátku stonky natrhaného lnu a potom celé zpracování až po lněné plátno. Na některých vystoupeních předvádíme i dožínky a to s sebou vozíme i obilí, mlat a cepy.

Jakou mají taková vystoupení odezvu?

Na začátku většinou údiv, potom se k podiu začnou sbíhat děti, které si vzpomenou na Krtečka, jak si šil kalhoty (úsměv). My mezitím pokračujeme v práci u kolovrátků a stavu a na konci je kolem nás obvykle chumel dětí a rodičů, (úsměv) kteří se snaží postřehnout, jak se plátno skutečně vyrábělo. Litovelské vystoupení mělo být o to zajímavější, že vedle nás měl být ještě někdo, kdo totéž převede z vlny a kopřiv. Vlna je na předení a zpracování snazší, o kopřivách jsem si myslel, že je to jen z pohádky O sedmi krkavcích, ale očividně to skutečně dělají, proto jsem byl zvědav.

Vyzkoušeli jste si i něco jiného než folklor?

Folkloru ukazujeme skutečně hodně, proto na našem tradičním bálu už asi šest let ukazuje i různé jiné tance než folklor. Má to velkou odezvu, bohužel letos jsme pokračovat nemohli. Už jsme ukázali třeba charleston, řecký tanec sirtaki, nebo loni velmi úspěšný tanec shag.

Co považujete za největší úspěch?

To, že na Kořenci stále žije folklór. Soubor byl založen v roce 1948. Od roku 1958 jej vedl můj táta, a to až do roku 1989. Od té doby já. Udržet folklór po takovou dobu, při skromných podmínkách daných nevelkou členskou základnou a za omezených finančních podmínek považuji za úspěch.

Jaké máte další plány?

Více zúročit práci všech členů souboru vloženou nejen do tanců a písniček, ale také do řemeslných zručností například při zpracování lnu. Tím mám na mysli zajistit účast našeho souboru na větších akcích. Také chci pokračovat v pátrání v archívech po dalších původních podobách folklóru našeho regionu.

Co by vám nyní nejvíce pomohlo?

Opětovný návrat k životu bez omezení koronavirem, stabilizace souborové muziky a získání dalších členů pro soubor, zejména chlapců.

Co na vaše aktivity říká rodina?

Mám jejich podporu, vždyť jak moje rodina, tak i rodina mého bratra jsou členové souboru.

Kan nejraději jezdíte na dovolenou?

Na chalupu na Drahanské vrchovině, na Kořenec. Odtud pocházím a tam je mi dobře.

Máte nějakou knížku, která vám utkvěla v paměti od dětství a ovlivnila vás - a čím?

V dětství to byly verneovky, pak sci-fi, pak historie. A konkrétní kniha? Asi Egypťan Sinuhet od Mika Waltari. Popisuje život v období kolem roku 1300 před n.l. a z malé části vychází z historických textů a není to tedy úplná fikce. Upoutalo mě, jak málo se ten popisovaný život, příčina a důvody jednání lidí, politika, liší od toho dnešního. A jak málo jsme se za těch více než 3000 let poučili.

Jaký film vás vždycky pobaví nebo zaujme a proč?

Po mnoha letech jsem si nedávno pustil filmy Charlie Chaplina, jako Kid, Světla velkoměsta, Moderní doba. Jsou úžasné. Stejně jako u knihy Egypťan Sinuhet, tak i v případě těchto filmů jde o nadčasová díla.

Máte nějaké nejoblíbenější jídlo a podělíte se o recept?

Mám rád zapékané brambory s vepřovým masem na smetaně. Ale recept po mně nechtějte. Toto umění se mi velkým, ale skutečně velkým obloukem, vyhnulo. (úsměv)

Máte tip na pěknou vycházku či výlet ve vašem okolí?

V okolí Kořence je spousta příležitostí pro výlety a procházky. Třeba údolím potoka Bělé přes Melkov až po Boskovickou přehradu.

Je nějaká historická osobnost, se kterou byste ráda potkal? Proč?

Nevím, zda se dotyčný řadí mezi historické osobnosti, ale rád bych se setkal například s panem Oldřichem Sirovátkou, folkloristou a etnografem. Krátký čas učil na škole v Benešově. Moc rád bych od něj získal byť jen malou část jeho znalostí o našem folklóru.

Kdo vám nejvíce pomáhá s vaší činností?

Všichni členové souboru Kořeňák. Bez jejich nadšení pro náš folklór by soubor tak dlouho nevydržel. A také další naši příznivci, pomocníci a zástupci obce v čele se starostou.