V čele skupiny kráčí s nezbytným zápisníkem a baterkou Miroslav Kovařík. Monitorování počtu zimujících netopýrů v krasu se věnuje čtyřicet let. A stále ho koordinuje. Se sčítáním se začíná pravidelně v únoru. „Uvidíme, na jaké druhy narazíme,“ říká při otevírání kovových dveří Kovařík.

První úlovek si zapisuje už po několika metrech chůze v uměle vytvořené spojovací chodbě. Jedná se o netopýra velkouchého. „Je to poměrně vzácnost na něj narazit při zimování v jeskyni,“ vysvětluje za svitu baterek odborník.

MISTŘI ÚKRYTŮ

Nakonec se vypravě daří ve zmíněné chodbě a části Punkevních jeskyní zaznamenat několik druhů netopýrů v místech, kde s nimi příliš nepočítali. Někteří byli napasovaní v úzkých štěrbinách a dali se lehce přehlédnout. „Sám vidíte, že je lepší jít na počítání netopýrů ve více lidech. Není to jen kvůli tomu, že by se mohlo něco nečekaného stát. Ale víc očí prostě víc vidí. Zvlášť v rozlehlejších prostorách s vysokými jeskynními stropy dokáží zimující netopýři mistrně využít každou skulinu,“ dodává další člen skupiny Antonín Krása, zoolog ze Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Zhruba po dvaceti minutách se výprava dostává na dno Macochy. Tam následuje výšlap do prudkého srázu srázu, zakončený ručkováním po laně. „Pouštím lano, může jít další,“ hlásí třetí z tria sčítačů netopýrů jeskyňář Luboš.

Tady už je počítání okřídlených savců mnohem složitější. Strop Erichovy jeskyně je totiž značně vysoký, členitý a skalnaté výběžky navíc vrhají dlouhé stíny. Přesto jdou odborníci téměř na jistotu a za léta praxe už vědí, kam posvítit. Zápisník Miroslava Kovaříka se tak pěkně plní. Krátké nasvícení baterkou podle něj zimujícím netopýrům nevadí. V některých lokalitách se však mohou stát kořistí například kuny lesní. „Takové případy zaznamenali kolegové z Jeseníků, kde netopýři zimují ve štolách. Netopýry má ve svém jídelníčku také puštík,“ dodává Kovařík.

Přibližně po hodině je sčítání v jeskyni u konce. Běžně se tu monitoruje kolem sto padesáti netopýrů. Tentokrát jsou jejich počty nižší. „Chybí tu dominantní druh. Netopýr černý. Jedná se o chladnomilný druh, letos je zatím mírnější zima, tak se tu prostě nevyskytují. Napočítali jsme jich jen pět. Největší zastoupení měl v Erichově jeskyni netopýr velký s více než padesáti kusy,“ listuje v zápisníku Miroslav Kovařík.

VÝZNAMNÉ ZIMOVIŠTĚ

V České republice se podle něj netopýři sčítají přibližně na 850 lokalitách. Nejenom v jeskyních, ale také například ve štolách a historickém podzemí. Moravský kras patří na našem území mezi nejvýznamnější zimoviště. Stavy netopýrů se tam dlouhodobě sledují na pětadvaceti místech. „Sčítání probíhá díky dobrovolníků v krasu i na dalších místech. Letos tak zjistíme stavy netopýrů asi na padesátce míst. Nedávno jsme zaznamenali zajímavý nález v Umrlčí jeskyni. V zimní kolonii se tam při kontrolní návštěvě napočítalo 175 netopýrů hvízdavých. Vše ale naznačuje tomu, že jich tam bude ještě o několik set kusů víc. Jeho zimovišť je známo poměrně málo. Jednak díky tomu, že se dovede skrývat v puklinách, kam se jiné druhy netopýrů nevejdou. Ale také proto, že prakticky neosidluje štoly a jeskyně,“ upřesňuje Antonín Krása.

V jeskyních Moravského krasu na Blanensku a Brněnsku v posledních letech zimuje kolem osmi tisíc netopýr. Největší zastoupení má netopýr velký a pak vrápenec malý. To je sice kriticky ohrožený druh, ale v krasu jich zimuje několik tisíc. Celkové počty okřídlených savců pomáhají odborníkům zjistit stav životního prostředí a případně nové trendy.