„Pohled ze sedačky křídla na krajinu je přece mnohem hezčí než z auta," usmívá se čtyřiatřicetiletý pekař Petr Buchta z Adamova. Ve vzduchu už má nalétáno přes dvě stě hodin.

Dlouhá léta se Buchta věnoval létání s modely letadel na dálkové ovládání. Jeden čas dokonce dělal pro jednu z firem, která modely vyráběla, testovacího pilota. Zhruba před čtyřmi lety však s modely letadel seknul. „Chtěl jsem prostě lítat. To je sen asi každýho kluka. Mám problémy s očima, takže pilotní průkaz na letadlo, bych si stejně udělat nemohl. Motorový paragliding je tak nejvíc, na co můžu dosáhnout," říká Buchta.

Nejprve si koupil padákové křídlo, udělal si kurz a na mezi u Býkovic se poprvé vznesl do vzduchu. „Letěl jsem jen asi patnáct metrů. Ale i tak to byl zážitek," vzpomíná Buchta. První opravdový let, zhruba patnáctiminutový, absolvoval v Beskydech. U bezmotorového létání s padákem vydržel necelé dva roky. Byl s ním i v Itálii, kde si však zlomil nohu.

Na Blanensku ovšem podle Buchty nejsou pro bezmotorové létání s padákem vhodné podmínky. I proto si raději před dvěma lety dokoupil tříkolovou sedačku s motorem a nové křídlo. „Je to drahý koníček. Vybavení stálo jako malé auto. Zhruba dvě stě tisíc. Ale nelituji, stojí to za to," dodává paraglidista. Ve vzduchu také fotografuje a natáčí na kameru. V archivu tak má unikátní snímky, které mu může spousta fotografů závidět.

Strach při létání Buchta nemá. I přestože má za sebou několik nouzových přistání. „Z létání na křídle mám respekt, strach ne. I když se paradoxně výšek docela bojím. Opravovali jsme doma střechu a já raději zůstal na zemi. Na adamovskou rozhlednu Alexandrovku vylezu tak tak. Ale jak ji mám dvě stě metrů pod sebou, to mi nevadí," říká se smíchem Buchta.