Za uměleckým dílem stojí výtvarníci z brněnského uskupení Malujeme jinak. Lukáš Veselý a jeho jmenovec Aleš. Objednala si ho a povolila Správa železnic. „Malba mloka vychází z architektonického konceptu nově vybudovaného adamovského nádraží a jeho okolí. Je to spojení industriálu a přírody. Na odhlučňovacích stěnách poblíž trati je barevnými body graficky znázorněná vlna, na kterou jsme navázali abstraktní krajinou s oranžovými prvky a siluetou mloka. Na dlouhou a širokou stěnu nám to přišel super motiv. Navíc se mloci skvrnití ve zdejší přírodě opravdu vyskytují,“ vysvětluje vznik unikátní malby Lukáš Veselý.

Na ni dvojice už zaznamenala řadu reakcí, vesměs pozitivních. „Samozřejmě se nezavděčíme všem, ale myslím si, že mlok se místním líbí,“ usmívá se muž.

Žáci blanenské základní umělecké školy vyzdobili strojovnu u splavu.
Čáp, bobr i vážka. Strojovna u splavu v Blansku prokoukla díky mladým umělcům

Malba má zároveň podle železničářů nový prostor ochránit před sprejery a ilegálním graffiti. „Nedá se říct, že my jsme ti dobří a oni ti špatní. Zaměřujeme se na velkoplošnou malbu na stěnách ve veřejném prostoru. Obrazy mají hlavu a patu plus nějaký přesah. Podle mého sprejerům nekonkurujeme. Naopak se snažíme spolupracovat a domlouvat se na větších projektech. Myslím, že to funguje a podobná tvorba do veřejných míst patří. Je potřeba těmto lidem dám prostor, všude nemůžou být na zdech jen mloci,“ říká Lukáš Veselý.

Tvorba s přesahem

Jako ukázku vzájemné spolupráce zmínil například projekt v blízkosti železnice mezi pražským Smíchovem a Radotínem. Tam před časem vyzdobili devět velkých stěn o celkové rozloze asi čtrnáct tisíc metrů čtverečních. Na velkoformátových malbách pracovalo několik desítek lidí. „Dal se tam velký prostor právě graffiťákům. Pracovali jsme jen se šesti barvami. Malby tam drží a nikdo po nich nečmárá sprejem. Myslím, že spolupráce se sprejery zafungovala a železniční koridor tam dostal svou tvář,“ dodává druhý z dvojice uskupení Malujeme jinak Aleš Veselý.

Jaroslav Svěcený.
Čarovné tóny Macochy začínají. Argetinské tango zahraje Jaroslav Svěcený

V pětitisícovém Adamově na Blanensku už mají za sebou několik uměleckých projektů na venkovních prostranstvích. Například na budově tamní mateřské školy v sídlišti Ptačina nebo výmalbu s industriálními prvky na budově jedné z firem v areálu bývalých Adamovských strojíren. „Známe se od střední školy a po výšce jsme se dali dohromady. Pracujeme spolu nějakých dvanáct let. Velkoformátové malby děláme komplet sami. Od návrhu až po realizaci. To vystihuje právě slovní spojení Malujeme jinak. Vše se snažíme dělat s přesahem. Tvoříme mixem různých stylů. Graffiti, komiksem, grafikou i realistickou malbou. Oba dva pak ještě každý sólo ve volné tvorbě malujeme obrazy,“ upřesňuje Lukáš Veselý.

Při práci používají také různé šablony, projektor na nasvícení základu rozměrné výmalby a často také vysokotlaké přístroje na nanášení barev. Jejich zákazníci jsou v současnosti například velké korporáty, firmy, ale také školy. „Začínali jsme ale i s výmalbou dětských pokojů. Jednou ze zakázek byla práce pro Dětskou nemocnici v Brně, kde jsme na infekčním oddělení vyzdobili přes dvacet pokojů zvířecími motivy,“ uzavírá povídání brněnský výtvarník.