Protože se po revoluci Stvolová odtrhla od Letovic, je tedy zatím historicky jedinou starostkou obce. Pravděpodobně je také nejdéle sloužící starostkou na jižní Moravě, oficiální statistiky ale neexistují. Kořístkovou však zajímá především dění v obci. „Jsem ráda za každou maličkost, která se nám podaří,“ říká starostka.

Co vás vedlo k tomu, poprvé se ucházet o místo v zastupitelstvu Stvolové?
Bylo to po převratu a naše vesnice patřila pod Letovice. Domluvili jsme se, že chceme být samostatná obec, a odtrhli jsme se. Mezi zastupiteli padla volba starosty na mě a od té doby to dělám. Samozřejmě že jsem toho někdy měla plné zuby a člověka pak napadají myšlenky, že by s tím nejradši skončil. Ale časem všechno přejde. Když jsme byli částí Letovic, tak se pro naši obec nic moc neudělalo. A my se teď každý rok snažíme pro Stvolovou něco udělat.

Jaké byly vaše další kandidatury? Ovlivňovalo výsledky nějak to, že starostové nejsou automaticky kandidáti s nejvyšším počtem hlasů?
U nás se to podle počtu hlasů vždycky tak nějak automaticky bralo a moje zvolení bylo vždycky celkem jednoznačné.

Kdo je Oldřiška Kořístková
Narodila se před 60 lety. Téměř polovinu svého života zastává funkci starostky Stvolové nedaleko Letovic. Od loňského roku je v důchodu, předtím pracovala jako poštovní doručovatelka. Má ráda přírodu, zahradu, květiny a také zvířata, doma má psa. Baví ji čtení, ale to v poslední době kvůli starostování zanedbává. Práci na obci se věnuje zhruba pět hodin týdně. Do kroniky si zakládá výstřižky z novin, když se v nich objeví něco o obci.

Kolik vám funkce starostky bere nebo naopak dává energie?
S přibývajícím věkem je to čím dál horší. Ale člověk za ty roky zná, jak to všechno v obci funguje, takže nemusím nikde pátrat po nových informacích. Vím, kde co mám udělat. Loni jsem kvůli své třiadevadesátileté mamince odešla do předčasného důchodu, abych se o ni mohla starat, takže tím pádem mám i více času na svou funkci. Starostování je o každodenní práci. Nejde to dělat tak, že by si člověk řekl: teď nic dělat nebudu. Pořád se něco děje, vždycky je něco k řešení. Musíte jít, i když se vám třeba nechce.

Před důchodem jste nebyla pracovně uvolněná starostka. Šetřilo to obci peníze?
Rozpočet byl malý. V současnosti je daňová výtěžnost pro naši dědinku lepší, ale kdybych byla uvolněná, určitě bych z rozpočtu vyčerpala značnou část peněz. Nikdy jsme neuvažovali o tom, že by u nás byl někdo uvolněný.

Na co jste hrdá za těch osmadvacet let?
Snažíme se něco udělat každý rok. I když peněz nemáme nazbyt. Navíc na řadu věcí jsme nedostali dotace, proto jsme museli téměř všechno dělat ze svých vlastních zdrojů. V roce 2016 jsme ukončili rozšiřování vodovodu ve Skřibu. Posilovali jsme tam dvě studny, které byly přímo napojené na vodovod, a budovali jsme zásobárnu vody. Celkem to byla akce za asi dva miliony korun a na to jsme peníze od kraje nedostali. Máme dva vodovody, jeden pro část Skřib, druhý pro Stvolovou a Vlkov, loni jsme opět žádali o dotace, tentokrát na posílení vodovodu ve Vlkově, a to už jsme dotaci získali. Letos tedy zahajujeme stavbu vodojemu ve Vlkově. Předtím jsme ještě stavěli opěrnou zeď, to byla akce s rozpočtem také kolem dvou milionů korun. Pro nás to znamená, že musíme třeba dva roky šetřit. Protože kromě toho je nezbytný chod obce, vždycky je potřeba něco koupit, ať už nářadí, nebo třeba stroj na udržování zeleně či posyp komunikací. Náš rozpočet je kolem dvou milionů, takže musíme hospodařit rozvážně.

Jaká jsou další specifika práce starostky na tak malé obci?
Problémy jsou stejné jak ve městě, tak na malé dědince, akorát máme menší katastrální území. Město musí ještě k tomu všemu zajistit chod a dotovat zařízení, jako jsou obchody, zdravotnická zařízení, školy.

Pomohlo vám ve funkci někdy to, že jste žena? Nebo vás to naopak omezilo?
Kdybych byla muž, tak si řadu mužské práce udělám sama. (směje se) Nemusela bych za nikým chodit a doprošovat se. Když potřebuji něco zařídit, tak jdu za rodinou, ale za ty roky už ohlas doma není takový a moc se jim do toho nechce. Zatím jsme to naštěstí vždy nějak vyřešili.

Co je pro vás největší odměna za odvedenou práci?
Spokojenost občanů. Samozřejmě že se všem v obci nezavděčím, každý má jiný názor. Těší mě, když se nějaká akce podaří a je ku prospěchu obci. Jsem ráda za každou maličkost, která se nám podaří. Na takovou malou obec jsme toho za poslední roky udělali hodně.

Blíží se komunální volby. Budete znovu kandidovat?
Občas tu slýchávám, že když to nebudu dělat já, tak Stvolová spadne zpět pod Letovice, protože se nikdo nenajde. Neříkám, že nebudu kandidovat, ale už bych ráda skončila, protože můj život je k obci vázaný pořád. Nemůžu si naplánovat čas pro sebe. Neznám za ty roky to, že bych si přečetla knížku, protože by mě to potom k ní táhlo a nedělala bych, co je nutné. Proto už bych to ráda v tom svém věku předala někomu mladšímu, ať se taky snaží. (usměje se)

IVETA BORKOVÁ