Kliknutím zvětšítePolským Krakovem protéká od západu k východu řeka Visla, na jejímž pravém břehu, a tedy na jižní straně leží předměstí Podgórze, připojené ke Krakovu v roce 1915. Má bohatou historii, ale jeho nejtemnější kapitola se začala psát ve dnech 3. až 20. března 1941.
Tehdy ho německá okupační správa Polska obehnala ostnatým drátem a částečně také kamennou zdí a vytvořila z něj ghetto, do nějž nahnala 15 tisíc až 20 tisíc Židů. V následujících letech se historické předměstí Krakova stalo svědkem nezměrných ukrutností, ale také odvážného odporu proti zvůli a bezpráví.
Hitlerův právník
Po okupaci Polska Německem se stal Krakov „hlavním městem“ takzvaného Generálního Gouvermentu, neboli té části okupovaného Polska, která nebyla přímo včleněna do Německa. Vládl mu neomezeně nacistický právník a bývalý osobní Hitlerův právní poradce Hans Frank, po válce odsouzený a popravený pro válečné zločiny.
Frank byl jedním z nejranějších Hitlerových spolupracovníků, účastnil se již jeho neúspěšného „pivního puče“ a v řadách nacistů udělal obrovskou kariéru. V roce 1930 byl zvolen do Reichstagu a v červnu 1933 dobyl v nacistické straně druhou nejvyšší politickou funkci. V témže roce byl jmenován ministrem spravedlnosti pro Bavorsko a stal se předsedou Akademie německého práva.
Jako „generální guvernér“ okupovaných polských území nezačleněných do Německa spravoval asi 90 tisíc kilometrů čtverečních z celkových 187 tisíc, jež Německo obsadilo. Dohlížel také na řízení ghett a segregaci židovských obyvatel Polska, kteří byli od začátku okupace krutě stíháni a diskriminováni.
Úmysl „vyčistit“ od Židů Krakov oznámil Frank v dubnu 1940 a hned také začal připravovat jejich masový odsun. Do 15. srpna 1940 mohli odcházet dobrovolně, od tohoto data začali být vyhošťováni. Do 4. prosince 1940 bylo z Krakova odsunuto různými způsoby až 43 tisíc Židů. Zůstat směli jen ti, kteří byli označeni za „ekonomicky užitečné“, museli však získat a každý měsíc si znovu obnovovat povolení k pobytu.
Vzdor od začátku
V březnu roku 1941 bylo na předměstí Podgórze zřízeno ghetto, jehož „provoz“ se připravoval postupně během prvních tří březnových týdnů, oficiálně však bylo založeno 20. března 1941. Sem začali být sestěhováváni nejen všichni krakovští Židé, ale i Židé z dalších míst země, přičemž si s sebou směli vzít jen 25 kilogramů svého majetku. Zbytek převzala okupační správa, konkrétně německý svěřenecký úřad Treuhandstelle.
Všichni nežidovští obyvatelé Podgórze se museli do 20. března vystěhovat do jiných městských obvodů. Do prostoru, v němž do té doby žily zhruba tři tisíce lidí, bylo následně sestěhováno podle různých odhadů 15 tisíc až 20 tisíc lidí, nejčastěji je uváděno číslo 16 tisíc. Krakovské ghetto se zařadilo mezi největších pět, které Němci v „Generálním Gouvermentu“ zřídili.
Od jeho založení v něm existovalo židovské hnutí odporu, jehož představitelé se zpočátku zaměřili zejména na podporu vzdělávání a sociální péče.
Zhruba od roku 1942 začala v ghettu aktivně působit také krakovská buňka Židovské bojové organizace (celonárdního polského židovského odbojového hnutí). Výrazněji o sobě dala vědět 22. prosince 1942, kdy její členové zaútočili na krakovskou kavárnu Cyganeria (tehdy nur für Deutsche) a zabili v ní sedm až deset německých důstojníků - další členové podzemního odporu současně vyvěsili polské vlajky na mostech a položili květiny k Mickiewiczovu pomníku na krakovském náměstí, aby odvedli pozornost.
Ghetto končí
Koncem roku 1942 bylo ghetto rozděleno na dvě části, jednu určenou pro osoby schopné práce a druhou pro děti, nemocné a staré. Mezi oběma bylo možné přecházet jen pouze na propustku, kterou bylo velmi obtížné získat. V březnu 1943 byly osoby z první části převedeny na příkaz velitele koncentračního tábora v přilehlém Płaszowě Amona Götha (hlavní záporné postavy Spielbergova filmu Schindlerův seznam) do jeho tábora.
Ke konečné likvidace ghetta došlo ve dnech 13. a 14. března 1943. Asi osm tisíc Židů, uznaných jako práceschopní, bylo převedeno do tábora v Płaszowě. Přibližně dva tisíce Němci zabili přímo při likvidaci ghetta, zbytek (zhruba 1500 lidí) transportovali do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
23
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
